5.11.2013 

Křesťanskou podstatou je pozvání na slavnost, konstatoval dnes papež František v homilii při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Papež zdůraznil, že církev „není jenom pro dobré“, pozvání k účasti se týká všech. Pánova slavnost se sdílí naprosto a se všemi, bez selekcí. A křesťané se nemají spokojit s tím, že jsou na seznamu pozvaných, protože tak by zůstali mimo.

Dnešní čtení, začal papež svoji homilii, „nám popisují průkaz totožnosti křesťana“. S odkazem na evangelium (Lk 14,15-24) pak zdůraznil, že „křesťanskou podstatou je pozvání. Křesťany se stáváme jedině pozváním.“ Jde o „bezplatné pozvání“ k účasti a „přichází od Boha“. Vstup na tuto slavnost, dodal Svatý otec, „si nelze zaplatit. Buď jsi pozván nebo nemůžeš vejít. Pokud si neuvědomujeme a nemáme tuto jistotu, že jsme pozváni, pak jsme nepochopili, co znamená být křesťanem.“

„Křesťan tím, kdo je pozván. K čemu je zván? K nějakému jednání? Nebo na procházku? Pán nám to říká: »Jsi pozván na slavnost!« Křesťan je pozván na slavnost, k radosti, k radosti, že je spasen, vykoupen, k radosti z účasti na životě s Ježíšem. To je radost. Jsi pozván na slavnost. Rozumí se, že slavnost je shromáždění lidí, kteří spolu rozmlouvají, smějí se, slaví, jsou šťastní. Ale je to shromáždění. Mezi normálními lidmi, mentálně normálními jsem nikdy neviděl nikoho, kdo by slavil sám. Bylo by to trochu nudné, ne? Otevřít láhev vína... to není slavnost, ale něco jiného. Slaví se spolu s ostatními, v rodině, s přáteli, s lidmi, kteří jsou pozváni stejně jako jsem pozvaný já. Být křesťanem, znamená příslušet k Tělu, k lidu, který byl pozván na slavnost. To je křesťanská příslušnost.“

Papež pak s odkazem na čtení z listu Římanům (12,5-16a) konstatoval, že tato slavnost je „slavností jednoty“ a zdůraznil, že pozváni jsou všichni, „dobří i špatní“. A prvními pozvanými jsou ti, co jsou na okraji:

„Církev není jenom pro dobré lidi. Kdo patří do církve, na slavnost? Hříšníci, my všichni hříšníci jsme pozvaní. A co tady? Tvoří se společenství, které má různé dary. Jedním z nich je proroctví, dalším služba, jiným vyučování... Všichni mají nějakou kvalitu, ctnost. Slavnost však vzniká tím, že přináším to, co mám společné se všemi. Slavnost je sdílení, naprostá účast. Nelze chápat křesťanskou existenci bez této účasti. Je to účast nás všech. Anebo jdu na slavnost, ale zastavím se jen v prvním salónku, protože chci být jen se třemi či čtyřmi, které znám... a ostatní? Tak to nemůže být v církvi! Buď vstoupíš se všemi nebo zůstaneš mimo! Nemůžeš dělat selekci: církev je pro všechny, počínaje těmi, kteří jsou nejvíce na okraji. Církev je pro všechny!“

„Církev tvoří pozvaní“, pokračoval papež, „znamená to být pozváni, účastnit se společenství se všemi“ a dodal: „V Ježíšově podobenství však čteme, že pozvaní jeden po druhém začali hledat výmluvy: Nepřijímají pozvání. Říkají, že „ano“, ale jednají opačně.“ To jsou křesťané, řekl dále papež, „kteří se spokojují s tím, že jsou uvedeni na seznamu pozvaných. To však nestačí, protože, kdo na slavnost nepřijde, není křesťan. Jsi na seznamu, ale ke spáse to nestačí. To je církev, vstoupit do církve je milost; vstoupit do církve je pozvání. A toto právo nelze koupit. Vstoupit do církve,“ podotkl dále, „znamená být ochotný k tomu, co po nás Pán Ježíš žádá. Vstoupit do církve v posledku znamená patří k Božímu lidu, který putuje k věčnosti. V církvi nikdo není protagonista. Máme Jediného, který koná všechno: Bůh je protagonistou. My všichni jsme za Ním a kdo není za Ním, je tím, kdo se vymlouvá a na slavnost nejde.

„Pán je nesmírně velkodušný. Pán otevírá všechny dveře, rozumí i tomu, kdo mu říká: »Ne, Pane, nemohu k tobě jít.« Rozumí a čeká, protože je milosrdný. Pánu se však nelíbí ten, kdo přitakává, ale jedná opačně. Kdo se tváří, že mu děkuje za spoustu věcí, ale ve skutečnosti si jde svojí cestou; kdo má dobré způsoby, ale jedná podle svojí a nikoli Pánovy vůle. Takoví se vždy vymlouvají, neumějí se radovat, nezakoušejí radost z příslušnosti. Prosme Pána o tuto milost, totiž dobře chápat, jak krásné je být pozváni na slavnost, jak krásné je být se všemi a sdílet vlastní kvality se všemi, jak krásné je být s Pánem a jak ošklivé je lavírovat mezi „ano“ a „ne“ a spokojit se pouze s tím, že jsem uveden na seznamu křesťanů.“

Končil papež dnešní ranní homilii.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.