Na národní pouti do Svaté země - IV.

11.11.2013 

V neděli se eucharistií v kostele sv. Anny v Jeruzalémě skončila Národní pouť do Svaté země. Více než tisíc poutníků zde obnovilo křestní sliby (foto Katolický týdeník). Rozlehlý areál kostela, který byl cele vyhrazen jenom našim krajanům, přiblížuje jedna z průvodkyň a organizátorů, Václava Benešová:

Uvnitř Starého jeruzalémského města poblíž hradeb rozprostírá se rybník Bethesda s kostelem zasvěceným svaté Anně.

Vstoupíme-li dovnitř, dýchne na nás jeho více než tři tisíce let stará historie. Vznik města patří do doby vlády krále Davida a jeho syna Šalamouna. První z nich se zasloužil do vznik Jeruzaléma, druhý potom o výstavbu velkolepého chrámu. Pro křesťany je toto město spojené převážně se závěrem Ježíšova života – s jeho příchodem do Jeruzaléma, aby slavil svůj poslední svátek paschy, jeho utrpením na kříži i jeho vítězným zmrtvýchvstáním.

Vstoupíme-li branou svatého Štěpána do Starého jeruzalémského města, po několika desítkách metrů se ocitneme u kostela svaté Anny. Historie chrámu je spojená s rybníkem Bethesda. Původně zde byly nádrže na vodu, které od nejstarších časů plnily funkci vodních rezervoárů pro potřeby města a také byla kanály odváděna na nedaleké chrámové návrší. V helénistickém období zde bylo zřízeno kultovní léčitelské středisko. Předpokládá se, že zdejší jeskyně římští vojáci prohloubili, rozšířili a proměnili je na jeskynní koupele, které potom využívali. Za Heroda Velikého se změnily na městské lázně. Když císař Hadrián r. 135 přeměnil Jeruzalém na město Aelia Capitolina, postavil u veřejných lázní svatyni zasvěcenou bohu lékařství Asklépiovi. Nádrže již neexistují, ale jejich zbytky můžeme vidět dodnes. Hebrejská slova bet hizda (beit hezda) lze přeložit přibližně jako dům milosrdenství, protože se vodě připisovaly léčivé účinky, jak dosvědčuje příběh z Janova evangelia o uzdravení nemocného u rybníku Bethesda.

První křesťanský chrám zde byl vystavěn v 5. století a byl zasvěcen památce svatých Jáchyma a Anny, kteří zde podle tradice žili, a kde se podle stejné tradice měla narodit Panna Maria. Stavba měla rovněž připomínat zázrak uzdravení nemocného u rybníka Bethesda. Původní bazilika stála na hrázi dělicí dvě vodní nádrže. V 7. století ji zničili Peršané. Poté byla znovu opravena a následně znovu zničena. Křižáci ji koncem 11. století našli jako ruinu. Proto v části původní baziliky postavili kapli Panny Marie a na památku Ježíšova zázraku malý klášter. Ve stejné době byly nádrže starého rybníka zasypány a zastavěny domy. V polovině 12. století byl nad jeskyní, kde se podle tradice narodila Panna Maria, postaven velký byzantský chrám s raně gotickými prvky zasvěcený ke cti svaté Anny a narození Panny Marie – dnes jej vidíme víceméně v jeho původní podobě. Ve 13. století po odchodu křižáků byl kostel přeměněn na mešitu a klášter na madrasu (tedy na islámskou náboženskou školu). V polovině 19. století daroval svatyni osmanský sultán Abdul Majid francouzskému císaři Napoleonovi III. za pomoc, kterou mu poskytl v krymské válce. Proto vlaje nad tímto místem francouzská vlajka. Kostel byl poté zrestaurován a současně zahájen archeologický průzkum, při kterém byly odkryty hráze, vodní nádrže, zbytky původní byzantské baziliky a léčebné jeskyně. V roce 1979 byla svatyně svěřena kongregaci bílých otců, jejichž hlavním posláním jsou misie v Africe. O zdejším kostelu se říká, že má nejkrásnější akustiku v Jeruzalémě, což dosvědčují mnozí poutníci, kteří své písně věnují převážně Panně Marii.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.