Kristus je středem

24.11.2013 

Homilie papeže ze slavnosti Krista Krále, nám. sv. Petra

Dnešní slavnost Krista Krále korunuje liturgický rok a také uzavírá Rok víry, vyhlášený papežem Benediktem XVI., na něhož nyní pamatujeme plni sympatií a vděčnosti za tento dar, který nám věnoval. Touto prozřetelnostní iniciativou nám dal příležitost znovu objevit krásu oné cesty víry, jež začala dnem našeho křtu, který nás učinil Božími dětmi a bratry v církvi. Během této cesty, jejímž konečným cílem je plné setkání s Bohem, nás Duch svatý očišťuje a pozvedá, aby nás uvedl do blaženosti, po níž naše srdce touží.

Srdečně a bratrsky chci pozdravit zde přítomné patriarchy a vyšší arcibiskupy katolických církví východních obřadů. Pozdravení pokoje, které si vyměníme, bude vyjádřením uznání římského biskupa těmto komunitám, které vyznávají Kristovo jméno s příkladnou věrností, za kterou nezřídka draze platí.
Stejně tak chci jejich prostřednictvím pozdravit všechny křesťany žijící ve Svaté zemi, v Sýrii a na celém Východě spolu s přáním, aby všichni obdrželi dar pokoje a smíření.

Dnešní biblická čtení mají společné téma, kterým je centrální postavení Krista. Kristus je středem. Kristus je středem stvoření. Kristus je středem lidu. Kristus je středem dějin.

1. Apoštol Pavel nám podává velmi hlubokou vizi tohoto ústředního Ježíšova postavení. Představuje nám jej jako dříve zrozeného než celé tvorstvo: v Něm, skrze Něho a pro Něho bylo všechno stvořeno. On je středem všeho, je počátkem. Ježíš Kristus je Pán. Bůh Mu dal plnost, úplnost, aby v Něm bylo všechno smířeno (srov. 1,12-20). Pán stvoření, Pán smíření.

Tento obraz nám umožňuje chápat, že Ježíš je středem stvoření; a proto se od věřícího, pokud jím chce být, vyžaduje postoj uznání a přijetí centrálního postavení Ježíše Krista do vlastního života, myšlenek, slov a skutků. Tak budou naše myšlenky křesťanské, myšlenky Kristovy. Naše skutky budou křesťanské, skutky Kristovy. Vytratí-li se však tento střed, protože se nahradí něčím jiným, vyplynou z toho jenom škody, pro životní prostředí i pro samotného člověka.

2. Kromě toho, že Kristus je středem stvoření a středem smíření, je také středem Božího lidu. A právě dnes je zde, mezi námi. Nyní je zde, ve Slovu, a bude tady na oltáři, živý a přítomný uprostřed nás, Svého lidu. Je tím, co nám ukazuje první čtení, které vypráví o dnu, kdy Izraelské kmeny přišly za Davidem a před Pánem jej pomazaly za krále nad Izraelem.

Kristus, potomek krále Davida, je „bratrem“, kolem něhož se utváří lid a který pečuje o svůj lid, o nás všechny za cenu svého života. V Něm jsme jedno, jediný lid. Jsme sjednoceni s Ním, sdílíme jedinou cestu, jediný úděl. Jedině v Něm, v Něm jako středu máme svoji identitu jakožto lid.

3. A nakonec je Kristus středem dějin lidstva a také středem dějin každého člověka. K Němu můžeme vztahovat radosti a naděje, smutky i úzkosti, z nichž je tkán náš život. Je-li jeho středem Ježíš, jsou i ty nejtemnější chvíle našeho života osvěcovány, dává nám naději podobně jako dobrému lotrovi v dnešním evangeliu.

Zatímco všichni ostatní se obraceli k Ježíši s pohrdáním - „Jsi-li Mesiáš, Král a Mesiáš, sestup z kříže!“ – onen člověk, který se po celý život mýlil, lituje a přimyká se k ukřižovanému Ježíši prosbou: „Pamatuj na mě, až přijdeš do svého království“ (Lk 23,42). A Ježíš mu slibuje „Dnes budeš se mnou v ráji“ (v.43), v Jeho království. Ježíš pronáší jenom slovo odpuštění, nikoli odsouzení. A když člověk nachází odvahu o toto odpuštění požádat, Pán nikdy nenechá takovou prosbu padnout do prázdna.

Dnes můžeme všichni přemýšlet o svých dějinách, svojí cestě. Každý z nás má svoje dějiny, každý z nás má také svá pochybení, své hříchy, své šťastné i temné chvíle. Prospěje nám tento den přemýšlet o svých dějinách, hledět na Ježíše a z celého srdce mu častokrát, mlčky a srdečně opakovat: „Pamatuj na mě, až přijdeš do svého království. Ježíši, pamatuj na mne, protože se chci stát dobrým, chci se stát dobrým, ale nemám sílu, nemohu, jsem hříšník, hříšnice! Pamatuj však na mne, Ježíši. Ty si na mne můžeš vzpomenout, protože jsi středem, jsi ve svém království!“. Jak krásné! Řekněme dnes všichni, každý ve svém srdci, a víckrát: „Pamatuj na mne, Pane, ty, který jsi středem, ty, který jsi ve svém království!“

Slib, který dal Ježíš dobrému lotrovi, nám dává velkou naději. Říká nám, že milost Boží je vždycky štědřejší než modlitba, která ji žádala. Pán dává vždycky víc, je tolik velkodušný. Dává vždycky více, než o kolik je žádán. Žádáš jej, aby na tebe pamatoval, a on tě přenese do svého království! Ježíš je středem našich tužeb po radosti a spáse. Jděme všichni společně touto cestou.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.