Rádio Vaticana

Papež František kázal o závěrečné zkoušce víry na konci dějin

28.11.2013

Existují „světské mocnosti“, které by chtěly, aby náboženství bylo „soukromou věcí“, ale Bůh, který přemohl svět, bude uctíván až do konce „s důvěrou a věrně“ – konstatoval papež František v homilii při dnešní ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Křesťané, kteří jsou dnes pronásledováni, řekl dále, jsou znamením zkoušky, která předpovídá konečné Ježíšovo vítězství. V závěrečném boji mezi Bohem a Zlým, jak to líčí evangelium v těchto dnech závěru liturgického roku (Lk 21,20-28), se skrývá velká léčka, kterou papež František nazývá „všeobecným pokušením“. Je to pokušení podlehnout lichotkám toho, který by chtěl zvítězit nad Bohem a mít navrch nad tím, kdo v Něho věří. Avšak právě ten, kdo věří, má zářivou oporu, kterou je příběh Ježíše: jeho zkoušky, které podstoupil na poušti a potom ve veřejném životě, okořeněném pomluvami a inzultacemi, až k extrémnímu střetu na Kříži, kde však vládce tohoto světa svůj boj prohraje ve Zmrtvýchvstání Knížete pokoje. Papež František, jak řekl, „poukazuje na tyto pasáže Kristova života proto, že v závěrečném otřesu světa, popisovaném v evangeliu, je v sázce více než drama představované přírodními pohromami“:

„Když Ježíš mluví o těchto pohromách v jiném úryvku, říká nám, že dojde ke znesvěcení chrámu, profanaci víry lidu: nastane zpustošení, bezútěšnost, ohavnost. Co to znamená? Bude to jakýsi triumf „vládce tohoto světa“ (Jan 14,30): porážka Boha. Zdá se mu, že v oné chvíli závěrečných pohrom, se zmocní tohoto světa a bude pánem světa. “

Jádrem „závěrečné zkoušky“ je znesvěcení víry. Je dobře patrné také z toho, co vytrpěl prorok Daniel podle prvního dnešního čtení (Dan 6,12-28), když byl vhozen do lví jámy, protože se klaněl Bohu. Ona „ohavná spoušť“ (Mt 24,15) – zdůraznil papež - má tedy přesné jméno „zákaz bohopocty“.

„O náboženství nelze mluvit, je to soukromá věc. Veřejně se o tom nemluví. Náboženské znaky jsou odstraněny. Musí se poslouchat příkazy, které přicházejí od světských mocností. Je možné dělat spoustu věcí, krásný věcí, avšak nikoli uctívat Boha. Zákaz adorace. To je jádro tohoto konce. A když nastane tato plnost – karos tohoto pohanského postoje, až se naplní tento čas – pak přijde On: »A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou«(Lk20,28>. Křesťané, kteří trpí pronásledováním, zákazem bohopocty jsou proroctvím toho, co dolehne na nás všechny.“

A přece, končil papež František, je právě tento okamžiku, kdy dojde k „naplnění času pohanů,“ onou chvílí, kdy je třeba se „vzpřímit a zvednout hlavu“, protože se blíží „vykoupení, vítězství Ježíše Krista, který vynese celé stvoření k Otci“:

„Nemějme strach, On po nás žádá jenom věrnost a trpělivost. Věrnost jako Daniel, který byl věrný svému Bohu a klaněl se mu až do konce. A trpělivost, protože »ani vlas se nám z hlavy neztratí«. Takový je Pánův příslib. Prospěje nám přemýšlet tento týden o této všeobecné apostazi, kterou je zákaz bohopocty. A ptejme se: „Uctívám Pána? Ctím Pána Ježíše Krista anebo jen tak půl napůl a přitom si zahrávám s vládcem tohoto světa? Klanět se až do konce, s důvěrou a věrně: to je milost, o kterou máme prosit tento týden.“

Končil papež František dnešní ranní kázání.

Milan Glaser