Papež Fratišek: Netřeba mít strach před útěchou, protože nám dává naději

10.12.2013 

Když se k nám Ježíš přiblíží, vždycky otevře dveře a dá nám naději – řekl papež František v homilii při dnešní ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Petrův nástupce zdůraznil, že nemáme mít strach před Pánovou útěchou, nýbrž máme o ni prosit a hledat ji. Tato útěcha nám dává pocítit Boží něhu.
„Těšte, těšte můj národ“ – těmito úvodními slovy dnešního prvního čtení z knihy proroka Izaiáše (Iz 40,1-11) začal papež František svoji homilii. „Pán – pokračoval papež – se přibližuje svému lidu, aby jej utěšil a obdařil pokojem. Toto Jeho úsilí o útěchu je tak mocné, že obnovuje všechno. Pán uskutečňuje opravdu nové stvoření:

Znovu tvoří. A církev neúnavně prohlašuje, že toto nové stvoření je ještě podivuhodnější než to první. Nové Pánovo stvoření je ještě podivuhodnější. Navštěvuje svůj lid opětovným stvořením, Svojí mocí. A Boží lid vždycky pamatuje na Pánovo navštívení. Vzpomeňme na poslední Josefova slova k bratřím: »Až se vás Bůh ujme, odneste odtud mé kosti« (Gen 50,25). Pán navštíví svůj lid. Je nadějí Izraele. Ale navštíví jej touto útěchou.

„A útěcha – pokračoval papež – je zotavením všeho - veškerenstva i nás - nikoli jednou, ale mnohokrát. Toto Pánovo opětovné stvoření - řekl dále - má dvě dimenze, které je třeba zdůraznit. Když se přibližuje Pán, dává nám naději, vždycky otevírá dveře. Když se k nám přibližuje, nezavírá, nýbrž otevírá dveře. Pán nám svojí blízkostí dodává naději, která je opravdovou pevností křesťanského života. Je to milost, je to dar.“

Když nějaký křesťan na tuto naději zapomíná nebo ještě hůře, když ji ztratí, chybí jeho životu smysl. Jakoby jeho život stanul před nějakou zdí: nic. Pán nás však utěšuje a zotavuje nadějí, cestou vpřed. A činí tak zvláštní blízkostí každému, protože Pán utěšuje svůj lid i každého z nás. Dnešní úryvek končí krásně: »Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.« Tento obraz beránků nesených v klíně a šetrného vedení březích ovcí – to je něha. Pán nás těší něhou.

Bůh je mocný, pokračoval papež, „nebojí se něhy. Je něžný, stává se dítětem, maličkým. V dnešním evangeliu Ježíš říká: »Váš nebeský Otec nechce, aby zahynul jediný z těchto nepatrných« (Mt 18,12-14). V Pánových očích, dodal papež, je každý z nás velmi důležitý. Pán se dává něžně. Umožňuje nám tak jít dál tím, že nám dává naději. To byla také hlavní Ježíšova práce během čtyřiceti dnů mezi Vzkříšením a Nanebevstoupením: těšit učedníky, navštěvovat je a těšit je“:

Přibližovat se a dodávat naději, navštěvovat něžně. Pomysleme na něhu, kterou choval k apoštolům, Magdaléně, učedníkům z Emauz. Přibližuje se něžně. „Dejte mi jíst“ – říká Pán a Tomášovi: „Vlož sem svůj prst“. Pán je takový vždycky. Pánova útěcha je taková. Kéž nás všechny Pán obdaří milostí, abychom neměli strach z Pánovy útěchy, byli otevření, prosili o ni a hledali ji, protože útěcha nám dává naději a umožňuje nám vnímat něhu Boha Otce.

Končil papež František dnešní ranní homilii.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.