Rádio Vaticana

Papež František: Bůh si bere naše jména jako Svoje příjmení

17.12.2013

V den svých 77. narozenin pozval Svatý otec k ranní eucharistii všechny zaměstnance Domu sv. Marty, kde bydlí. Dnešní evangelium, které podává Ježíšův rodokmen (Mt 1,1-7) a přináší jména Jeho předků, bylo pro papeže příležitostí zmínit v homilii také jména některých přítomných zaměstnanců. Se Svatým otcem koncelebroval kardinál Angelo Sodano, který reprezentoval kardinálské kolegium. Po mši svaté, jako obvykle, papež všechny přítomné osobně zdravil. Státní sekretář, arcibiskup Pietro Parolin, blahopřál papeži také jménem státního sekretariátu. Jedním z gratulantů byl také arcibiskup Konrad Krajewski, který papeži představil tři bezdomovce (Polák, Čech a Slovák), kteří pobývají nedaleko Vatikánu.

Bůh nás nikdy nenechává samotné, nýbrž jde vždycky s námi. Papež František komentoval dnešní evangelium, které podává Ježíšův rodokmen, aby poukázal na Pánovu přítomnost v našem životě.

„Slyšel jsem jednou někoho, jak řekl: »Tenhle úryvek evangelia je jako telefonní seznam!« Nikoli. Je to něco zcela jiného. Toto evangelium jsou čiré dějiny a jeho obsah je důležitý. Jsou to čiré dějiny, protože – jak řekl svatý papež Lev – Bůh poslal svého Syna. Ježíš je soupodstatný s Bohem Otcem, ale také soupodstatný s Matkou, ženou. A toto je soupodstatnost matky. Bůh se učinil dějinami. Bůh se chtěl stát dějinami. Je s námi. Vydal se na cestu s námi.“

„Po prvotním hříchu v ráji,“ zdůraznil papež, „Bůh pojal tuto myšlenku, totiž vydat se na cestu s námi“. Povolal Abrahama, „prvního jmenovaného na tomto seznamu“ a „pozval jej k cestě“. A Abraham „se vydal na cestu“. A potom Izáka, Jakuba, Judu. „A tak tato cesta v dějinách pokračuje. Bůh - řekl dále papež - putuje spolu se svým lidem. Nechtěl nás přijít zachránit bez dějin, chtěl s námi dějiny tvořit. Jsou to dějiny, které vedou od svatosti ke hříchu. Na tomto seznamu jsou svatí, ale jsou na něm také hříšníci“:

„Hříšníci vysokého stupně, kteří spáchali velké hříchy. A Bůh se s nimi spříznil. S hříšníky, kteří neodpověděli na nic z toho, co jim Bůh připravil. Pomysleme na Šalomouna, tak velkého a inteligentního, skončil tak, že nevěděl, jak se jmenuje. Bůh s ním však byl. A to je krásné! Bůh je s námi soupodstatný. Spříznil se s námi. Ba více: když chce Bůh říci, kdo je, říká: »Já jsem Bůh Abrahamův, Izákův a Jakubův«. A jaké je příjmení Boha? To jsme my, každý z nás. Bere si od nás jméno a činí z něj Svoje příjmení. »Já jsem Bůh Abrahamův, Izákův, Jakubův, Pedrův, Marietin, Harmonyho, Marisin, Šimonův, všech!«. Příjmení si bere od nás. Příjmením Boha je každý z nás.“

„On, náš Bůh, se s námi spříznil dějinami,“ pokračoval papež. „Vzal si naše jméno, nechal si od nás psát dějiny. My – končil papež svoji úvahu – píšeme tyto dějiny milosti a hříchu a On jde za námi. To je pokora Boží, trpělivost Boží, láska Boží. Je náš! A nás to dojímá“ – dodal. „Dojímá nás takováto láska, tolikerá něha a to, že máme takového Boha“:

„Jeho radostí bylo sdílet Svůj život s námi. Kniha moudrosti říká, že Hospodinovou radostí je být mezi syny člověka, s námi. Jak se blíží Vánoce, přichází na mysl: Pokud On se s námi spříznil, pokud si vzal od nás Svoje příjmení, pokud nás nechal, abychom psali Jeho dějiny, tak nechme Jeho, aby psal naše dějiny nám. A to je svatost: »Nechat Pána, aby nám psal naše dějiny.« A to je Vánoční přání pro nás všechny. Pán ať píše tvoje dějiny a Ty mu dovol, aby ti je psal. Ať se tak stane.“

Končil papež František dnešní ranní homilii.

Milan Glaser