Rádio Vaticana

Papež František: Veřejně děkuji Pánu za světce v římské kurii

21.12.2013

Uznání a dík, ale též varování před pomluvami, které jsou „bohužel ve vatikánských palácích nepsaným zákonem“ – těmito tóny se vyznačovala první předvánoční promluva papeže Františka k římské kurii. Svatý otec na dnešním tradičním setkání s jejími zaměstnanci poukázal na trojici rysů, kterými by se měl vyznačovat kuriální úředník – odbornost, službu a svatost. První papežova slova však vyjadřovala vděk jeho nejbližším spolupracovním, zejména pak státnímu sekretáři, arcibiskupu Parolinovi.

„Naše srdce nyní zaplavuje vděčnost vůči Bohu, který nás miloval natolik, že za nás daroval svého Jednorozeného Syna. Je tedy rovněž tak důležité vytvořit prostor pro vděčnost mezi sebou navzájem. Cítím proto potřebu – o těchto prvních vánocích, které prožívám jako římský biskup, abych vyslovil velký dík každému z vás jednotlivě i celému pracovnímu kolektivu. Děkuji za vaši každodenní službu a za nelehké úsilí o vzájemnou spolupráci, naslouchání, konfrontaci, docenění různých osobností a vlastností ve vzájemné úctě.“

Papež se poté obrátil ke zvláštní skupině kuriálních pracovníků – těm, kteří odcházejí na odpočinek. „ Dobře víme“, podotkl římský biskup, „že jako kněží a biskupové nejdeme nikdy do penze. Opouštíme však úřad, což je správné také proto, abychom věnovali trochu více času modlitbě a péči o duše, počínaje tou vlastní.“

„Zvláště srdečný dík tedy patří vám, drazí bratři, kteří z kurie odcházíte. Zejména pak vám, kteří jste tu oddaně a skrytě pracovali mnoho let. Opravdu zasluhujete obdiv. Tolik obdivuji tyto monsignory, kteří se řídí vzorem někdejších kuriálních úředníků, osob velmi příkladných…Vyskytují se však také dnes! Lidé, kteří pracují kompetentně, přesně a v sebezáporu pečlivě pokračují ve své každodenní povinnosti. (…) Chci říci, že tito bratři přinášejí putující církvi velice důležité svědectví.“

Zatímco Benedikt XVI. svou předvánoční reflexi věnoval většinou aktuálním tématům (vloni kupříkladu pomýlenosti genderové teorie) a bilanci uzavírajícího se roku, papež František se zamýšlel nad vlastnostmi práce ve vatikánské správě. A vyšel právě ze vzoru profesionálního a služebně oddaného kuriálního pracovníka.

„Odbornost – čili způsobilost, studium a stálé vzdělávání – je základním předpokladem pro práci v kurii. (…) Druhým rysem je služba – služba papeži a biskupům, univerzální církvi i místním církvím. V římské kurii je možné poznávat a přímo „dýchat“ tento dvojí rozměr církve, toto vzájemné prostupování dílčího a všeobecného. Myslím, že právě takovéto vnímání církve je jednou z nejkrásnějších zkušeností pro toho, kdo žije a pracuje v Římě.“

Avšak schází-li odbornost, pokračoval papež, propadáme se postupně do průměrnosti. Spisy se mění na otřepané zprávy a sdělení, postrádající životní kvas, a nejsou schopné vyvolat velikost horizontů.

„Na druhé straně, chybí-li postoj služby místním církvím a jejich biskupům, rozrůstá se kuriální struktura jako tíživý byrokratický, dozorčí a inkviziční celní úřad, která nedovolí, aby Duch svatý působil a Boží lid rostl.“

Kromě odbornosti a služby uvedl Svatý otec ještě třetí nezbytnou vlastnost kuriálního zaměstnance: svatost.

„Dobře víme, že svatost je v hierarchii hodnot nejdůležitější. Zakládá se na ní totiž také kvalita naší práce a služby. Chtěl bych říci, že zde v římské kurii byli a jsou světci. Vícekrát jsem to již veřejně řekl, abych za ně Pánu poděkoval. Svatost se vyznačuje životem, ponořeným v Ducha, otevřeností srdce vůči Bohu, neustálou modlitbou, hlubokou pokorou, bratrskou láskou ve vztahu ke kolegům. Znamená také apoštolát, ohleduplnou a věrnou pastorační službu, která se koná s horlivostí a v přímém kontaktu s Božím lidem.“

A právě toto spojení s Božím lidem je pro kněze nezbytné, upozornil papež. Zdůraznil poté, že svatost v kurii vyžaduje, aby se uplatňovala jedna výjimečná výhrada svědomí.

„Ano, námitka svědomí vůči klepům. Je správné, že trváme na výhradě svědomí v různých oblastech, ale možná bychom se k ní měli uchylovat také my v obraně před jedním nepsaným zákonem našeho prostředí. A tím jsou tlachy. Vznášejme proti nim všichni námitku svědomí. Všimněte si prosím, že tu nechci pouze moralizovat! Klepy totiž poškozují lidi, kvalitu práce a prostředí.“

Prospěje nám, když se zamyslíme na úlohou svatého Josefa – jeho tichostí a nepostradatelností po Mariině boku, zdůraznil na závěr římský biskup. Josefova péče o jeho Nevěstu a o Dítě vypovídá mnohé o naší službě církvi. Prožívejme tedy tyto vánoce v duchovní blízkosti svatému Josefu, loučil se Svatý otec s římskou kurií.

Jana Gruberová