26.12.2013
O aktuální situaci pronásledování křesťanů ve světě hovořil pro Vatikánský rozhlas, italský sociolog Massimo Introvigne, který se touto otázkou dlouhodobě zaobírá. Podle statistik vypracovaných ve Spojených státech bylo v roce 2012 zabito pro svoji víru až 100 tisíc křesťanů.
„Statistika je velmi kontroverzní. Proběhla také polemika mezi Todd Johnsonem, patrně největším znalcem náboženských statistik světa a stanicí BBC. Všechno závisí na situaci v Africe, zejména v Kongu a nyní také v Jižní Súdánu a na tom, kolik zabitých v těchto oblastech lze považovat za věřící zabité pro jejich víru, tedy v situaci, kterou Johnson nazývá situací svědectví. Úplná data za rok 2013 budou známa v prvních měsících roku 2014, ale je pravděpodobné, že budou poněkud nižší, protože se snížil počet křesťanů zabitých v Africe. Jejich počet může činit kolem 70-80 tisíc.“
Ve výroční zprávě Komise USA pro mezinárodní náboženskou svobodu za rok 2013 je označeno osm zemí, které vzbuzují obzvláštní starosti, tj. Barma, Čína, Eritrea, Irán, Severní Korea, Saúdská Arábie, Súdán a Uzbekistán. Která země si z tohoto hlediska zasluhuje největší pozornosti?
„Myslím, že to je i nadále situace v Severní Koreji. Nejenom proto, že jsou tam nadále zabíjeni křesťané, ale proto, že tam křesťané vůbec jsou, to znamená že dosud nebyli vyvražděni. Je tedy zřejmé, že i v této nesmírně obtížné situaci, v zemi, která má minimální kontakty s okolním světem, existují lidé, i mladí lidé, kteří nepoznali než tvrdou režimní výchovu, ale stále se obracejí na křesťanskou víru, projevují ji a jsou vězněni, deportováni do koncentračních táborů a také zabíjeni. Země, které vypočítává Komise Spojených států přirozeně nejsou jediné, které vzbuzují obavy, protože je zde celá řada zemí, ve kterých je rozšířeno faktické i legalizované násilí. Netřeba zapomínat např. na zákon, který trestá tzv. rouhání v Pákistánu, kde dobře známe případ Asie Bibi, a který je používán proti křesťanům.“
Nigéria je potom další zemí vzbuzující obavy…
„Ano. Je však třeba říci, že tamější problém nepředstavuje nigerská vláda, nýbrž určitá extremistická sdružení hlásící se k islámu, zvláště sekta, které nazývá Boko Haram. Je tedy třeba říci, že křesťané nejsou vždy zabíjeni stoupenci jiných náboženství. Kromě jmenované případu extremistického hnutí v Nigérii, existují totiž i další příčiny. Již jmenovaný režim komunistických režimů, zvláště v Severní Koreji, a dále kmenové konflikty, kde je někdy obtížné určit, zda jsou tam křesťané zabíjeni proto, že jsou křesťany anebo proto, že patří k určitému kmeni..“
Potom je tu případ Evropy, kde nedochází k násilí tohoto typu, ale objevují se určité restrikce postihující křesťanskou příslušnost…
„Ano, vůči křesťanům a vůči nábožensky činným lidem obecně. Myslím, že papež František to v exhortaci Evangelii gaudium vyjadřuje velmi dobře, když mluví o mentalitě, která chce redukovat víru na pouze soukromou záležitost a zavřít věřící do kostelů, synagog a mešit. To znamená, že když jsou shromážděni na jednom místě a modlí, je vše v pořádku, ale když chtějí projevit veřejně svoji víru na sociálním a politické poli, začíná se diskriminace, ne-li persekuce ve vlastním smyslu.“
Říká Massimo Introvigne.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.