28.12.2013 

Odstoupení Benedikta XVI. a volba papeže Františka. Rok 2013 byl v životě církve opravdu mimořádný. Ohlíží se za ním tiskový mluvčí Svatého stolce, O. Federico Lombardi v rozhovoru s Alessandrem Gisottim pro Vatikánský rozhlas, počínaje právě oním radikálním činem Benedikta XVI.:

„Je to rozhodnutí, které poznamenalo tento rok a bude nadále ovlivňovat budoucnost církve. Myslím, že bude mít důsledky i pro příští pontifikáty. Je to otevření cesty, řekneme možnosti, která, jak výstižně poznamenal Benedikt ve zdůvodnění svého odstoupení, je také odrazem doby, ve které žijeme. Nešlo tedy o pouhou jeho osobní situaci, nýbrž o akceleraci doby a akumulaci problémů, které tato doba klade. A toto postřehl papež s velikou prozíravostí a velkou pokorou, čímž umožnil církvi, aby měla vedení, kterému, jak to definoval, se bude dostávat nových sil. A to se skutečně stalo způsobem nečekaným a udivujícím.“

Papež František se stal v krátké době familiární postavou na světové úrovni a je zarážející, že nejenom mezi křesťany. Je možné načrtnout nějakou bilanci nebo interpretaci těchto prvních devíti měsíců jeho pontifikátu?

„Absolutně zarážející je v dnešním světě soulad gest a slov papeže Františka. Myslím, že dal odpověď na hluboké a stálé očekávání celého lidstva, které je v nouzi, touží po lásce, odpuštění, upřímném a blízkém vztahu, který dodá útěchu a povzbuzení. Něco se zkrátka dotklo nejhlubší struny vnímavosti a osobitosti člověka obecně, protože se tak stalo opravdu na každém kontinentu, ve všech zemích, v nejrůznějších životních situacích lidí naší doby. Myslím, že tento nejjednodušší výklad je také nejpravdivější, tedy že je to koncentrace zvěsti Boží lásky, Božího milosrdenství, Jeho blízkosti všem a Božího přání dobra a spásy pro veškeré tvorstvo. Je to něco, co bylo pochopeno z účinných gest a prostých slov, která byla použita. Tedy zrušení bariér mezi osobou Papeže a lidmi, s nimiž se setkal, bylo pochopeno velmi jednoduše a bezprostředně všemi. Myslím, že takto je třeba si tento soulad vykládat. Papež si tak počíná proto, že účinně interpretuje lásku Boha Otce ke všemu tvorstvu.“

Již prvními gesty a prvními slovy vzbudil papež František obrovská očekávání nejenom v církevním prostředí. Co lze očekávat příští rok také v souvislosti se schůzkou komise osmi kardinálů?

„Myslím, že bychom měli očekávat a doufat, aby se tento velký impuls obnovy a účinnosti křesťanského poselství, který dává papež František, mohl v církvi rozšířit, protože zatím je patrný tady v Římě a je velmi soustředěn v jeho osobě. Vidíme však, že v mnoha zemích světa se lidé více zpovídají a začínají se účastnit bohoslužeb. Existuje tedy jakýsi vlnový efekt této blízkosti lásky Boží skrze církev. Je však třeba dalšího rozvinutí a musí se z toho opravdu stát určitý styl, kterým církev hlásá evangelium. A papež František v jistém smyslu dává příklad, vzor pastoračního přístupu, který je třeba rozšířit a který by se měl stát běžným všude v církvi. Toto bychom měli očekávat a to bychom měli doufat. Nevyhnutelné strukturální změny, reformy, o nichž se tolik mluví, jsou k něčemu platné jedině tehdy, když slouží tomuto cíli, totiž když struktury, nástroje či organizace jsou skutečně nástrojem ve službách evangelního ducha a zvěsti evangelia. Takto chápe papež František reformu, totiž přizpůsobit nástroje a struktury více k poslání církve, zvěstování evangelia až na hranice tohoto světa, na periferie, o nichž často mluví ve vztahu k chudým, k lidem, kteří nejvíce potřebují blízkost lásky Páně a Božího svědectví. Můžeme tedy doufat, že toho komise osmi kardinálů a další konzultace docílí. Podle mého mínění, je zapotřebí, aby bylo absolutně jasné, že jde o druhotný aspekt, který přichází následně a za účelem služby tomu prvnímu, kterým je zvěstování evangelia a poslání církve. Toto je cesta. Papež dal do pohybu různé poradní skupiny a komise, aby struktury transparentněji a účinněji svědčili, i pokud se týče Vatikánu a jeho administrativních struktur. Opravdovým problémem je však onen vztah mezi duchem a jeho výrazovými nástroji, strukturami a organizacemi.“

František je v dějinách prvním jezuitou, který se stal papežem. Co pro vás znamená být mezi jeho úzkými spolupracovníky. Co osobně vám dává Svatý otec?

„Vnímám velmi hluboký soulad papežovy spirituality, způsobu, jakým vede církev, a ignaciánské spirituality, a to zejména smysl pro bytí na cestě, v každodenním hledání a nalézání Boží vůle s cílem lépe sloužit Bohu a usilovat o to, co jezuité nazývají větší Boží sláva, tzn. co nejhlouběji poznávat Boží lásku a tento hluboký vztah lásky mezi Bohem a člověkem a lidí mezi sebou předávat životem. Papež František vskutku uvedl církev do pohybu velkou silou svým příkladem, nasazením a množstvím poselství a iniciativ – mám na mysli synod o rodině, ale také konkrétní povzbuzení k obnově církve i svého vlastního života. Fakt, že jsme stále na cestě, a snaha hledat nové věci, které od nás v naší situaci, v našem životě chce Bůh, je něco, co – podle mého mínění - hluboce charakterizuje spiritualitu a způsob, jakým papež František vede církev. Vstoupili jsme do situace církve v pohybu. Nejsou prezentovány přesné cíle, konkrétní obrazy toho, jak má být církev zítřka organizována, aby šla ke svému cíli. Musíme se vydat na cestu, musíme se obrátit, musíme přijímat překvapení, které nám Bůh v našem životě připravuje, a chápat, kam nás volá také prostřednictvím situací a reality, ve které se nacházíme. Smysl pro církev, která se dává do pohybu, na cestu a která putuje a plní svoje poslání, se mi jeví jako jeden z duchovně nejpříznačnějších aspektů tohoto pontifikátu.“

Říká O. Federico Lombardi v rozhovoru bilancujícím dosavadní pontifikát papeže Františka.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.