Bůh se chtěl zrodit v lidské rodině

29.12.2013 

Papežova promluva před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Tuto první neděli po Narození Páně nás liturgie zve ke slavení svátku Svaté Rodiny Nazaretské. Každý betlémek skutečně znázorňuje Ježíše spolu s Matkou Marií a svatým Josefem v Betlémské jeskyni. Bůh se chtěl zrodit v lidské rodině, chtěl mít matku a otce jako my.

Dnes nám evangelium představuje Svatou Rodinu na bolestné cestě do exilu, jak hledá útočiště v Egyptě. Josef, Maria a Ježíš zakoušejí dramatickou situaci uprchlíků, poznamenanou strachem, nejistotou a protivenstvím (srov. Mt 2,13-15.19-23). Dnes mohou v této tristní realitě, bohužel, miliony rodin rozpoznat svoji vlastní situaci. Skoro každý den nám televize a noviny přinášejí informace o utečencích, kteří prchají před hladem, válkou a dalšími vážnými hrozbami, aby hledali bezpečí a důstojný život pro sebe a svoje rodiny.

I když naleznou práci, ne vždycky se ve vzdálených zemích utečenci a imigranti setkávají s opravdovou pohostinností, respektem a doceněním hodnot, jichž nositeli jsou. Jejich legitimní očekávání naráží na komplikace a potíže, které se nezřídka zdají nepřekonatelné. Proto při pohledu na Svatou Rodinu Nazaretskou, která je nucena dát se na útěk, myslíme na drama oněch migrantů a uprchlíků, kteří jsou oběťmi odmítání a vykořisťování, obchodování s lidmi a otrocké práce. Myslíme však i na další „vyhnance“, nazval bych je „skrytými vyhnanci“, kteří se mohou vyskytnout i uvnitř samotných rodin: např. staří lidé, kteří jsou někdy vnímáni jako přítěž. Častokrát mne napadá, že rozpoznávacím znamením kvality rodinného života je způsob, jakým se v ní jedná s dětmi a se starými.

Ježíš chtěl patřit do rodiny, která zakusila těžkosti, aby se nikdo necítil vyloučen z laskavé Boží blízkosti. Útěk do Egypta v důsledku Herodových hrozeb nám ukazuje, že Bůh je tam, kde je člověk v nebezpečí, tam, kde člověk trpí, kde utíká, zakouší odmítání a opuštěnost. Bůh je však také tam, kde člověk sní, doufá ve svobodný návrat do vlasti, plánuje a rozhoduje se pro život a důstojnost svou a svých příbuzných.

Hledíme-li na Svatou Rodinu, upoutává nás také jednoduchost života, který vede v Nazaretu. Je to příklad, který velice prospívá našim rodinám, pomáhá jim stávat se stále více společenstvím lásky a smíření, kde se zakouší něha, vzájemná pomoc a vzájemné odpuštění. Připomeňme si tři klíčová slova pokojného a radostného života v rodině: s dovolením, děkuji, promiň. Rodina, ve které se namísto neomalenosti žádá o dovolení, namísto sobeckého jednání se děkuje a ve které ten její člen, který zjistí, že učinil něco nepěkného, umí požádat o odpuštění, taková rodina potom žije v pokoji a radosti. Pamatujme si tato tři slova. A můžeme je společně zopakovat: s dovolením, děkuji a promiň (všichni opakují).

Chtěl bych dále povzbudit rodiny, aby si uvědomily důležitost, kterou mají v církvi a ve společnosti. Evangelní zvěst totiž především prochází rodinami, aby pak dospěla do nejrůznějších oblastí každodenního života.

Vzývejme vroucně Nejsvětější Marii, Ježíšovu i naši Matku, a svatého Josefa, jejího snoubence. Prosme je o osvícení, útěchu a vedení pro každou rodinu světa, aby mohla důstojně a klidně plnit poslání, které jí svěřil Bůh.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.