Rádio Vaticana

Papež v římské farnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

20.1.2014

Nedělní návštěva farnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova byla již čtvrtým setkáním papeže Františka s jeho diecézním společenstvím. Stejnojmenná bazilika, duše salesiánské farnosti, sice stojí v centru Říma, poblíž hlavního nádraží Termini. Zároveň je však domovem mnoha obyvatel existenciálních periferií – bezdomovců či migrantů – a cílem průchozích návštěvníků – turistů, studentů a zaměstnanců okolních kanceláří. Ke dvěma tisícům stálých farníků (850 rodin) tak přibývá pět až šest tisíc přechodných. Pro všechny se tu každé ráno slouží pět mší svatých.

Salesiánská komunita, dobrovolníci i farníci papeže Františka odpoledne čekali za hustého deště na nádvoří oratoře.

“Děkuji za vaše přijetí, za jeho vřelost. A také za tuto požehnanou vodu, která přišla. Kéž nám Pán všem žehná, i skrze tuto vodu...“

Liják ale v tu chvíli ustal a slunce ozářilo sochu Krista Spasitele, která vyniká na zvonici kostela. Oblohu překlenula duha.

“Socha Nejsvětějšího Srdce je nejvyšší bod města Říma. Věnovali ji bývalý salesiánští studenti z Buenos Aires v roce 1929. Vyzdvižena byla o dva roky později, u příležitosti beatifikace Dona Bosca.“

Mohl tak upozornit farář, O. Valerio Baresi, SDB, na vztah farnosti k papežově vlasti. Právě Argentina byla první zemí, kam sv. Jan Bosco vyslal salesiánské misionáře.
Římský biskup se pak setkal se šedesátkou bezdomovců, o které se farnost stará v duchu charismatu Dona Bosca, a vyzýval je k hledání naděje i v té nejtemnější noci. Následovalo pozdravení asi stovky uprchlíků a migrantů, kterým farnost poskytuje zázemí, ale také vzdělávací kurzy. Poté Petrův nástupce požehnal snoubencům, rodinám a nedávno pokřtěným dětem. Hlubokým duchovním okamžikem pastorační návštěvy byla svátost smíření, kterou papež udělil pěti farníkům. Také večerní eucharistie proběhla v rodinném duchu. Mládežnický sbor nacvičil zpěvy ve španělštině a v presbytáři papeže vítala mariánská ikona Naší Paní z Luján.

„Když slyšíme, co říká Jan Křtitel, který svědčí o Ježíši jako o Spasiteli, musí v nás růst důvěra k Ježíši. Často se v důvěře svěřujeme lékaři – a je to dobře, protože lékař je tu od toho, aby nás vyléčil, chováme důvěru k určitému člověku, k bratřím a sestrám, kteří nám mohou pomoci. A je dobře mít tuto vzájemnou lidskou důvěru. Zapomínáme ale na důvěru v Pána, přitom v ní je klíč k životnímu úspěchu. Důvěra v Pána! Svěřme se Pánu! “

Komentoval papež František nedělní evangelium ve své homilii a poté všechny přítomné vyzval:

„A teď bych chtěl, abyste udělali tohle: zavřeme oči a představme si tu scénu na břehu řeky: Jana, jak křtí, a Ježíše, jak přichází. A slyšíme Janův hlas: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa“. Pohleďme na Ježíše a v tichosti, každý za sebe, řekněme Ježíšovi něco ze svého srdce. V tichosti. Pán Ježíš, který je tichý, dobrý beránek a který přišel, aby snímal hříchy, kéž nás doprovází po cestách života. Tak ať se stane.”

Po mši svaté papež pozdravil nemocné farníky. Vzápětí se konalo komorní setkání se salesiánskou rodinou – řeholníky a misionářkami od Vzkříšeného Krista. Závěr večera pak patřil mladým lidem. „Cítil jsem se tu jako doma“, svěřil se Svatý otec těsně před rozloučením.

Cítím se mezi vámi doma a děkuji za to. Je možné jet někam na návštevu a najít všechno způsobné a podle protokolu, ale chybí vřelost. Vy jste mne přijali s vřelostí, jako v rodině. Přišel jsem teprve dnes, a už se tu cítím jako doma. Mnohokrát děkuji!

Jana Gruberová