Rádio Vaticana

Modleme se, aby pohoršení nejednoty pominulo

22.1.2014

Promluva při generální audienci 22. ledna 2014

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Minulou sobotu začal Týden modliteb za jednotu křesťanů, který skončí příští sobotu na svátek Obrácení sv. apoštola Pavla. Tato duchovní, mimořádně významná iniciativa probíhá v křesťanských komunitách už více než sto let. Jde o čas věnovaný modlitbě za jednotu všech pokřtěných, podle Kristovy vůle: „aby všichni byli jedno“ (Jan 17,21). Každý rok určitá ekumenická skupina z některé oblasti světa pod vedením Ekumenické rady církví a Papežské rady pro jednotu křesťanů navrhuje téma a připravuje podněty pro tento Týden modliteb. Letos tyto podněty přišly od církví a církevních společenství z Kanady a odkazují k otázce, s níž se sv. Pavel obrátil ke křesťanům z Korintu: „Je Kristus rozdělen?“ (1 Kor 1,13).

Kristus jistě rozdělen není. Musíme však upřímně a s bolestí doznat, že naše společenství nadále žijí v rozdělení, které působí pohoršení. „Každý z vás – píše Apoštol – říká: „Já držím s Pavlem!“, „já zase s Apollem!“, „a já s Petrem!“, „já s Kristem!“ (1,12). Pavel nechválí ani ty, kdo se hlásili ke Kristu jako ke své hlavě, protože užívali Kristovo jméno proto, aby se odlišili od ostatních uvnitř křesťanské komunity. Kristovo jméno však vytváří společenství a jednotu, nikoli rozdělení! Křest a kříž jsou centrálními prvky křesťanského učednictví, které máme všichni společné. Rozdělení naopak oslabují důvěryhodnost a účinnost našeho evangelizačního nasazení a mohou zbavovat Kříž jeho moci (srov. 1,17).

Pavel napomíná Korinťany kvůli tomu, jako vedou debaty, ale vzdává také díky Pánu „pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání“ (1, 4-5). Tato slova nejsou pouhou formalitou, nýbrž znamením, že v první řadě hledí na dary, které dal Bůh této komunitě – a upřímně se z nich raduje. Apoštolův postoj je povzbuzením pro nás a pro každou křesťanskou komunitu, abychom s radostí rozpoznávali Boží dary přítomné v jiných společenstvích. Navzdory trápení způsobenému rozdělením, které bohužel stále přetrvává, přijměme Pavlova slova jako výzvu k upřímné radosti z milostí, které Bůh udělil jiným křesťanům.

Je krásné uznat milost, s níž nám Bůh žehná, a ještě krásnější najít u jiných křesťanů něco, co sami potřebujeme, něco, co bychom mohli od svých bratří a sester dostat jako dar. Kanadská skupina, která připravila podněty pro tento Týden modliteb, nevybízí jednotlivá společenství k úvahám nad tím, co by mohla dát svým křesťanským bližním, ale k setkání a společnému hledání toho, co by mohla čas od času čerpat od jiných společenství. To vyžaduje něco víc. Vyžaduje to pokoru, reflexi a neustávající konverzi. Pokračujme po této cestě a modleme se za jednotu křesťanů, aby toto pohoršení pominulo a nebylo již více mezi námi. Děkuji!

Překlad Johana Bronková

Česká sekce RV