Rádio Vaticana

Papež František kázal o milosti dobré smrti

6.2.2014

Papež se v dnešním kázání při mši v Domu sv. Marty zamýšlel nad tajemstvím smrti a vyzval, abychom prosili Boha o tři milosti: zemřít v církvi, zemřít v naději a zanechat po sobě odkaz křesťanského svědectví.

Papež v homilii komentoval první liturgické čtení (1 Král 2,1-4.10-12), které vypráví o smrti Davida, který odešel po životě stráveném ve službě svému lidu. Zdůraznil tři věci. Za prvé, že David zemřel „v lůně svého lidu. Žil svoji příslušnost k Božímu lidu až do konce. Hřešil sice a sám se označuje za hříšníka, ale nikdy se z Božího lidu nevyčlenil.“

„Hříšník ano, zrádce nikoli! A to je milost: zůstat až do konce v lidu Božím. Mít milost zemřít v lůně církve, v lůně Božího lidu. A to je první bod, který bych rád zdůraznil, abychom prosili také pro sebe o milost zemřít doma, zemřít doma v církvi. To je milost, která se nekoupí. Je to Boží dar, o který máme prosit. »Pane, dej mi zemřít doma, v církvi!«. Hříšníci jsme všichni, to ano. Ale nikoli zrádci! Nikoli zkažení! Stále uvnitř! A církev je natolik matkou, že nás chce i takové, často špinavé, ale očišťuje nás: církev je matkou!“

Za druhé, pokračoval papež: „David zemřel klidně, v pokoji, vyrovnaně, v jistotě, že odchází ke svým předkům. Toto je milost,“ zdůraznil. „Milost zemřít v naději, ve vědomí, že na druhé straně nás očekávají, že na druhé straně také pokračuje domov, pokračuje rodina. Nebudeme sami. O tuto milost musíme prosit, protože víme, že v posledních chvílích života nastává boj a duch zla chce svoji kořist.“

„Svatá Terezička od Dítěte Ježíše říkala, že během jejích posledních let, probíhal v její duši boj. A když myslela na budoucnost, na to, co ji čeká po smrti v nebi, slyšela hlas, který jí říkal: »Nebuď bláhová, čeká tě temnota. Čeká tě jen temnota nicoty!« - Tak vypráví. Byl to hlas ďábla, démona, který nechtěl, aby se svěřila Bohu. Zemřít v naději, zemřít ve spolehnutí na Boha! O tuto milost je třeba prosit. Spolehnutí na Boha však začíná nyní, v maličkostech života i ve velkých problémech: vždycky spoléhat na Boha! Takto si člověk zvyká spoléhat se na Boha a naděje roste. Zemřít doma, zemřít v naději.“

Nakonec uvažoval papež o odkazu, který David zanechal. „Vyskytují se mnohá pohoršení, jde-li o dědictví v rodinách, a způsobují rozdělení. David však zanechal čtyřicetiletou vládu a pevný, silný lid. Lidové rčení praví, že každý muž má po sobě v životě zanechat syna, zasadit strom a napsat knihu. To je nejlepší odkaz,“ řekl papež a položil otázku: „Jaký odkaz zanechám já těm, kteří přijdou po mně? Odkaz života? Učinil jsem tolik dobra, že mne lid bude chtít jako otce nebo matku? Zasadil jsem strom? Předal jsem život, moudrost? Napsal jsem knihu? David zanechává svému synu toto dědictví a říká: „Chovej se statečně a dokaž, že jsi muž. Dbej na povinnosti vůči Hospodinu, svému Bohu, choď po jeho cestách a zachovávej Jeho zákony.“

„Toto je odkaz: je to křesťanské svědectví zanechané druhým. A někteří z nás zanechali velký odkaz. Pomysleme na svaté, kteří žili evangelium s takovou silou, že nám zanechali jako odkaz životní cestu a způsob života. Tyto tři věci se mi vybavují v srdci při četbě o Davidově smrti: prosit o milost zemřít doma, zemřít v církvi; prosit o milost zemřít v naději, s nadějí a prosit o milost zanechat hezký odkaz, lidský odkaz, odkaz tvořený svědectvím našeho křesťanského života. Kéž nám všem svatý David vyprosí tyto tři milosti.“

Končil papež František dnešní ranní homilii.

Milan Glaser