10.2.2014
Římská kurie má být „svižným a štíhlým nástrojem ve službě misijnímu poslání církve v dnešním světě,“ říká vatikánský státní sekretář, arcibiskup Pietro Parolin, v prvním obsáhlejším rozhovoru, který po svém nástupu do funkce poskytl italskému deníku Avvenire (8. února) a který připravila Stefanie Falascová. Na otázku, zda má být kurie velící centrálou anebo kontrolním orgánem, odpovídá budoucí kardinál: „Ani jedno, ani druhé. Stále sice existuje – větší či menší – riziko zneužití moci, kterou máme, avšak evangelium nás napomíná »mezi vámi však tomu tak nebude« (Mt 20,26). Podle těchto náročných, ale také velice osvobozujících slov se snažíme utvářet svoji činnost v římské kurii, navzdory svým omezením i pochybením.“ Arcibiskup Parolin poukazuje na to, že „nestačí reforma struktur, které je jinak zapotřebí, pokud nebude provázena stálou osobní konverzí“. Na druhé straně, poznamenává, „je mi upřímně líto, když se kvapným a agresivní perem načrtává výlučně negativní obraz kurie jako by byla místem intrik a konspirací“.
Svatý stolec, ptá se dále Stefanie Falascová, je institucí, v níž se spojuje diplomacie a evangelizace, dialogický realismus a neústupnost při obraně principů. Není v tom protiklad? „Jaký smysl by takovýto protiklad měl?“ – namítá arcibiskup Parolin. „Odmalička mě učili, že katolík je člověkem et – et, tedy tím, kdo činí jedno i druhé; nikoli aut – aut, tedy buď jedno nebo druhé, i když někdy může být tato syntéza osobně obtížná, ba i drásavá. Inspirující jsou zde slova z prvního listu sv. Petra (1 Petr 3,16): »Buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností«. Církev ve svých dějinách považovala diplomacii za nástroj ve službách misijního poslání, pokud jde o její svobodu, o náboženskou svobodu a mír ve světě.“ Arcibiskup Parolin se pak na jiném místě k tématu vrací a říká: „Prvním diplomatickým činitelem je samotný papež. Byli jsme svědky, jak důrazně se zhostil této role v souvislosti s krizí v Sýrii. Proto se stal vyhledávaným a kompetentním partnerem v dialogu na světové úrovni. Vatikánská diplomacie má, podle jeho slov na setkání s diplomatickým sborem, budovat mosty, tedy prosazovat dialog a vyjednávání jako prostředek řešení konfliktů, dále šířit bratrství, bojovat proti chudobě a vytvářet mír. Neexistují žádné jiné zájmy a strategie papeže e jeho reprezentantů, když vystupují na mezinárodní scéně.“
Arcibiskup Parolin odpověděl také otázku týkající se apoštolské exhortace Evangelii gaudium a na kritiku, kterou vznesly konzervativní kruhy z USA, které obviňují papeže z marxismu. „Když jsem četl Evangelii gaudium, odpověděl arcibiskup Parolin, vybavily se mi mnohé situace bídy, nerovnosti a exkluze, jež se vyskytují v Latinské Americe a kterých jsem byl očitým svědkem. Naplnily mne smutkem a řekl bych, že i jakýmsi rozhořčením. Tyto situace podle mého názoru opodstatňují důraznou intervenci papeže Františka na ekonomickém poli. A nechybějí bohužel v žádné části světa. Kladu si však otázku,“ říká v závěru vatikánský státní sekretář: „Lze snad nesouhlasit s papežovým tvrzením, že peníze mají sloužit a nikoli vládnout? A dále: Je marxismem jeho pobídka k nezištné solidaritě a navrácení ekonomiky a finančnictví k etice, která člověku prospívá?“
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.