Rádio Vaticana

Ve městě šílelo karnevalové veselí...

18.2.2014

K 450. výročí Michelangelovy smrti

„Pracoval celou sobotu předcházející pondělku, kdy onemocněl (...) pracoval celou sobotu a neděli karnevalu, pracoval ve stoje, potýkal se s korpusem Piety,“ tak popsal očitý svědek Daniele da Volterra Michelangelovy poslední pozemské hodiny. Florentský mistr, který změnil tvář Říma a vdechl novou sílu celým generacím umělců, zemřel právě před 450 lety.

Nad Římem se tyčil tambur ještě nedostavěné Svatopetrské kupole, ve městě šílelo karnevalové veselí, papež Pius IV. se chystal schválit dekrety nedávno uzavřeného Tridentského koncilu a starý mistr zápolil se svým posledním dílem. Jak dosvědčuje Volterra, po dnech plných vyčerpávající práce Michelangelo ulehne a za krátko – v noci ze 17. na 18. února - umírá.

Pieta Rondanini, poslední Michelangelovo dílo, zůstává nedokončená, jakoby potvrzovala, že poslední slovo o životě a smrti není ani v moci takového mistra, jakým byl její tvůrce. Propastný je rozdíl mezi ní a vatikánskou Pietou, kterou Michelangelo podepsal o dlouhých 65 let dříve, v rozkvětu sil svého pětadvacetiletého mládí. Pieta z Baziliky sv. Petra nezná čas (1499). Tvář Krista i Marie má blíže ke vzkříšení a věčnosti než k okamžikům po Ukřižování. Maria tu může být dobře chápána jako obraz Církve, čerpající svou sílu a věčné mládí z Ježíšovy oběti a zmrtvýchvstání.

Poslední Michelangelova Pieta, dnes k vidění v milánském Castello Sforzesco, je jiná. V katalogu děl nalezených v Michelangelově dílně po jeho smrti byla zanesena jako „započatá socha Krista a další postavy nad ním, spolu spojených, zachycených v návrhu (bozzetu) a nedokončených.“
Tělo Matky srůstá s tělem Syna - ba zaniká, ustupuje mu. Přesto paradoxně je to právě bezvládné Ježíšovo tělo, které – ze sochařského hlediska – nese Matku. Ona jej přináší a sama je tak nesena, stojí díky svému ustupování. Ano, budeme-li v interpretaci pokračovat, dostáváme se za hranice mystiky, křesťanské mystiky, z níž vystupují nejhlubší pravdy o vztahu Boha a člověka.

Michelangelo zemřel ve svém domě, v místech mezi Benátským náměstím a Trajánovým sloupem, v domě srovnaném se zemí na konci 19. století, aby ustoupil tzv. Oltáři vlasti. Římané chtěli mistra pohřbít ve Vatikánské bazilice, florentská strana se však nechtěla vzdát svého slavného rodáka a tajně unesla jeho tělo do Florencie. Slavný pohřeb pak proběhl v San Lorenzo, chrámu, který Michelangelo rovněž zvěčnil svými díly pro přiléhající Medicejskou kapli. Pohřben je ve florentské františkánské bazilice Santa Croce, která se i jeho zásluhou stala postupem času panteonem slavných Florenťanů.

Johana Bronková