18.2.2014 

Své dojmy ze setkání s papežem Františkem přiblížil Vatikánskému rozhlasu také českobudějovický světící biskup Pavel Posád:

Vrcholem návštěvy ad limina apostolorum je vedle návštěv na vatikánských kongregacích samozřejmě setkání s papežem. Specifikem toho letošního setkání byla skutečnost, že se nekonalo jednotlivě podle diecézí, jako tomu bylo posledně za Benedikta XVI., ale že to bylo společné setkání. To se zpočátku některým z nás jevilo jako určitá nevýhoda, protože nebude možnost mluvit za vlastní diecézi, ale potom jsme se společně shodli na tom, že to vlastně bylo krásné, protože jsme vytvořili takovou jednotu se Svatým otcem, který tam byl středem. Byla to i relativně dlouhá doba, když si uvědomíme, jak má papež nabitý program, protože po tom úvodním ceremoniálu předepsaném protokolem a po předání darů a focení následoval hodinový rozhovor. Nejdříve v jeho úvodu pan kardinál Duka přednesl takovou vynikající, vyčerpávající, zprávu o církvi u nás. My jsme nevěděli, kdy audience skončí, ale viděli jsme, že Svatý otec nespěchá. Setkání bylo pokorné, pokojné, otevřené a velmi soustředěné. Svatý otec vždy nejdříve položil nějakou otázku. Všechno to byly především pastorační otázky, např. se ptal na počet kněží, jejich práci a jejich službu, ptal, zda se u nás zpovídá, ptal se, jak u nás probíhají přípravy na manželství, ptal se na počet seminaristů, povolání atd. Byl to takový průřez, kdy se každý ze svého úhlu snažil odpovědět. Svatý otec naslouchal a když byla odpověď vyčerpána, tak předložil další téma. Všechno probíhalo v krásném a pokojném sdílení. Svatý otec v úvodu poznamenal, že nám musí říci, že nevěděl, kde je Česká republika a že o ní nevěděl téměř nic, ale že se na to předem připravil a nastudoval materiály, které má k dispozici a které mu připravili ti, co jsou kolem něho. Bylo vidět, že mnoha a mnoha věcem rozumí, a že mu na tom záleželo a chtěl vědět, koho bude mít před sebou. Setkání bylo tedy pro nás obrovsky inspirující a možná i Svatý otec si na mapu světové církve udělal další tečku, kde to trochu více poznal. Když jsme my biskupové o této zkušenosti hovořili, říkali jsme, že by takováto setkání měla být co nejčastěji. Ad limina se konají, pokud možno jednou za pět let. My jsme teď v Římě více jak po osmi letech a sami jsme pocítili, jak je to pro nás užitečné, povzbuzující a inspirativní a že to může prospět, což je podstatné, růstu Božího království v našich končinách.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.