Společné prohlášení Jana Pavla II. a Bartoloměje I.

1.7.2004 

?Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce.? (1 Kor 16, 13-14) Citátem z 1. listu Korinťanům je uvedeno společné prohlášení Jana Pavla II. a ekumenického patriarchy, Bartoloměje I.

V 11 bodech textu se připomínají důležité historické etapy posledních 40-ti let dialogu mezi katolickou a řecko-pravoslavnou církví: Počínaje setkání Pavla VI. s Atenagorou I. v Jeruzalémě roku 1964, přes vytvoření Smíšené komise pro teologický dialog roku 1979 v sídle ekumenického patriarchy ve Fanar, po setkání v Assisi roku 2002.

V 6. bodu prohlášení je řeč o překážkách na cestě k plné jednotě, které jsou různého druhu: (citujeme) ?především věroučné, ale také podmíněné obtížnou historií. Nové problémy pak povstaly z hlubokých změn, k nimž došlo v evropském politicko-sociálním spektru, a které se projevily také ve vztazích mezi křesťanskými církvemi. S návratem svobody křesťanů ve střední a východní Evropě se probudily také staré obavy, znesnadňující dialog.?

Prohlášení dále klade důraz na obnovení práce smíšené teologické komise, kterou označuje za vhodný nástroj ke studiu eklesiologických a historických problémů, které jsou jádrem obtíží.
Cílem probíhající návštěvy patriarchy je řešit také některé nedávno vzniklé problémy v ?láskyplném dialogu?, aby cesta k plné jednotě nebyla zatemňována. Společným povoláním křesťanů ve světě poznamenaném rozdělením všeho druhou a nerovnováhou je svědčit svorně a důvěryhodně o poselství Evangelia. ? čteme v textu.

Prohlášení vyjadřuje naději, že v Evropě usilující o větší integraci a rozšiřující se na východ bude narůstat také spolupráce mezi katolíky a pravoslavnými. Mezi důležitými výzvami dnešní společnosti čteme: ?léčit láskou rány terorismu; šířit naději na mír; přispívat k zastavení bolestných konfliktů; navracet evropskému kontinentu vědomí jeho křesťanských kořenů; budovat pravý dialog s islámem, protože z lhostejnosti a neznalosti vzniká pouze nedůvěra a dokonce nenávist; živit vědomí o posvátnosti lidského života; pracovat, aby věda nezapírala božskou jiskru, kterou každý člověk dostává s darem života; spolupracovat aby naše země nebyl znetvořena a stvoření zachovalo krásu, kterou mu dal Bůh; ale zejména hlásat s obnovenou silou evangelijní poselství a ukazovat současnému člověku, jak evangelium napomáhá nacházet sebe sama a budovat lidštější svět.?

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.