První postní kázání O. Cantalamessy: S Ježíšem na poušti

15.3.2014 

O. Raniero Cantalamessa pronesl včera ve vatikánské kapli Redemptoris Mater první postní kázání, sice v nepřítomnosti Svatého otce, ale na jeho přání, pro ty členy římské kurie, kteří se neúčastnili exercicií v Aricci.

Tématem první promluvy postního cyklu papežského kazatele byl Ježíšův čtyřicetidenní pobyt na poušti, který v dějinách napodobily celé zástupy mužů i žen. Pozvání následovat Ježíše na poušť, řekl o. Cantalamessa, však není určeno jenom mnichům a eremitům, ale všem, bez rozdílu. Postní doba je příležitost prožít poušť, aniž bychom opouštěli každodenní činnost,“ řekl a doplnil citací ze sv. Augustina (In Ioh.Ev., 18,10):

Vstupte do svého srdce! Chcete se vzdálit od sebe? Vraťte se ze svého toulání, které vás odvedlo z cesty,vraťte se k Pánu. On je připraven. Vstup nejprve do svého srdce ty, který jsi se touláním odcizil sobě samému. Neznáš sám sebe, hledej Toho, kdo tě stvořil. Vrať se do svého srdce, odpoutej se od těla. Vrať se do srdce a zkoumej, co snad vnímáš z Boha, protože tam je Boží obraz, v nitru člověka přebývá Kristus.

Co však je a co představuje srdce, jež je tak často zmiňováno v Bibli i v běžné lidské mluvě? – tázal se papežský kazatel a pokračoval:

Mimo oblast lidské fyziologie, kde není než vitálním tělesným orgánem, je srdce nejhlubším metafyzickým místem člověka, nitrem, kde každý žije svoji osobní existenci a subsistuje v sobě, ve vztahu k Bohu, od něhož pochází a v němž nachází svůj cíl, a ve vztahu k druhým lidem a celému stvoření.

Bohužel, pokračoval o. Cantalamessa, niternost je hodnota, která je v krizi. Některé příčiny této krize jsou starobylé a váží se k naší přirozenosti, „kompozici“ našeho bytí tvořeného tělem i duchem, takže inklinujeme ven, k viditelnosti a mnohosti. Podobně jako vesmír, po počáteční explozi (Big Bang) jsme také my ve fázi expanze. Jsme neustále „na odchodu“ skrze pět bran či oken svých smyslů. Hrad v nitru od sv. Terezie je jedním z nejzralejších plodů křesťanského učení o niternosti.

Existuje však bohužel také „venkovní hrad“ a dnes zjišťujeme, že je možné ocitnout se uzamčeni v tomto hradu. Zavřeni venku, neschopni vstoupit dovnitř. Jsme vězni zevnějšku! ... Co se dělá navenek je vystaveno téměř nevyhnutelně riziku pokrytectví. Pohled ostatních lidí má moc vychýlit náš úmysl, podobně jako magnetická pole vlnění. Čin ztrácí svou autenticitu i odměnu. Zdání převažuje nad bytím. Proto Ježíš vybízí, aby se posty, almužny i modlitby konaly „ve skrytosti“ (Mt 6,1-4).

Návrat k niternosti potřebují především osoby zasvěcené službě Bohu, řekl dále papežský kazatel a citoval z promluvy Pavla VI. k představeným jednoho kontemplativního řádu:

Žijeme dnes ve světě, který jako by zápasil s horečkou zachvacující dokonce i posvátný prostor a samotu. Šum a povyk prostoupily skoro vše. Lidé se už nedovedou usebrat. Uchváceni tisícerými podněty rozptylují svoji energii v nejrůznějších formách moderní kultury. Noviny, časopisy, knihy se vkrádají do nitra našich domů i srdcí. Je mnohem těžší než dříve najít příležitost k usebrání, ve kterém duše dovede být plně zaměstnána Bohem.

Spíše než půst od pokrmů potřebujeme se dnes postit od obrazů, pokračoval na jiném místě o. Cantalamessa:

Žijeme v civilizaci obrazů, stali jsme se požírači obrazů. Skrze televizi, tisk a reklamy do nás proudí příval obrazů. Mnohé z nich jsou nezdravé, proniknuté násilím a zlobou. Jenom rozdmychávají ty nejhorší pudy, které v sobě nosíme. Jsou střižené výslovně ke svádění. Na rozdíl od pokrmů, které podle Písma nejsou nečisté, obrazy ano. Vytvářejí falešný a nereálný pojem o životě se všemi důsledky, které z toho potom plynou v kontaktu s realitou, zvláště mezi mládeží. Pokud si nevytvoříme nějaký filtr či bariéru, zredukujeme zakrátko svoji fantazii i svoji duši na jakési smetiště. Nevědomky se pak má za to, že život nabízí všechno, co prezentuje reklama, že všichni jsou krásní a zdraví, každý má kolem sebe krásné věci. Zdá se tedy, že život musí dát toto všechno, a nedá-li, pak nastupuje vzpoura. A je to nejhorší plod toho všeho.

Další alternativou půstu, kterou můžeme pěstovat, pokračoval o. Cantalamessa, je půst od špatných slov. A těmi nejsou jenom nadávky, ale také jizlivosti, které systematicky odhalují slabou stránku bratří, slova zasévající nesvornost a podezření. Slovo může někdy způsobit více zla než rána pěstí. Papežský kazatel se pak dotknul otázky existence ďábla.

Hlavním důkazem existence démona v evangeliích nejsou početné exorcismy, tedy případy osvobození od posedlosti zlým duchem, nýbrž skutečnost, že Ježíš je na poušti pokoušen démonem. A potom svatí, protože u nich stejně jako u Ježíše je satan nucen se odhalit.

Je zcela normální a koherentní, pokračoval Cantalamessa, že neveří v ďábla ten, kdo nevěří v Boha. Bylo by dokonce tragické, kdyby někdo, kdo v nevěří v Boha, věřil v ďábla. A přece, zamyslíme-li se nad tím, právě k tomu v naší společnosti dochází. Démon, satanismus a další související fenomény jsou dnes velice aktuální. Náš technologický a industrializovaný svět překypuje mágy, pouličními čaroději, okultismem, spiritismem, horoskopy, prodavači zaříkávadel, amuletů, ale i satanistickými sektami ve vlastním smyslu slova.

Nejdůležitější věcí, kterou nám křesťanská víra říká, však není to, že ďábel existuje, nýbrž že Kristus ďábla přemohl. Kristus a démon nejsou pro křesťana dva rovné, protikladné principy, jako v některých dualistických náboženstvích. Ježíš je jediný Pán, satan je tvor, který „se zvrhnul“. Je-li mu dána moc nad lidmi, pak proto, aby měli lidé možnost přijmout rozhodnutí a také, aby se člověk „nepyšnil“ (srov. 2 Kor 12,7) a nemyslel si, že si vystačí sám a obejde se bez vykupitele. »Satan je blázen«, zpívá se v jednom černošském spirituálu.

S Kristem se nemáme čeho bát, pokračoval papežský kazatel. Nic a nikdo nám nemůže uškodit, pokud nechceme my sami. Satan, říkal jeden církevní otec, je po Kristově příchodu jako pes na řetězu. Může štěkat a štvát se, jak chce. Avšak nepřiblížíme-li se k němu, nemůže kousnout. Ježíš šel na poušť, aby nás od satana osvobodil.

Duch svatý, který vyvedl Ježíše na poušť, vyvádí nyní také nás, abychom se našli s Bohem,

končil papežský kazatel první kázání letošní postní doby.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2023 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.