15.3.2014 

Gesta promlouvají víc než slova. Obrazy dosáhnou k srdci snáze než argumenty, říká P. Michael Paul Gallagher, irský jezuita a emeritní profesor fundamentální teologie z římské Gregoriany. Při prezentaci knihy Stefana von Kempis, jedné z prvních německých monografií věnovaných papeži Bergogliovi, hledal P. Gallagher klíče ke čtení prvního jezuitského papeže, který se rychle stal miláčkem davu.

Jako hluboce výmluvná gesta připomněl eucharistii na oltáři postavené z vraků ztroskotaných lodí na Lampeduse, nebo oslavu narozenin v kruhu tří bezdomovců se psem:

„Činy jako jsou tyto promlouvají víc než slova. Gesta jako jsou tato dodávají jeho slovům autoritu; jeho oblíbeným slovům jako láska, radost, milosrdenství, něha.“

P. Gallagher mezi ně započítává také nedávné video, které papež natočil pro svého přítele, biskupa episkopální církve Tony Palmera. Na jeho žádost se na amatérsky natočeném záznamu obrací ke shromáždění pastorů letniční církve v Texasu:

„Papež mluvil pomalu, velmi pomalu o hříchu rozdělení, za nějž jsme všichni zodpovědní – a dodal, že Bůh by nikdy nezapočal zázrak jednoty, aniž by ho dokončil. Citoval biblický příběh o Josefových bratřích, kteří se vydali do Egypta nakoupit potraviny, ale když našli svého bratra, dali se do pláče ve vzájemném uzdravujícím objetí. To je podle papeže moment, který obsahuje celou touhu po jednotě křesťanů. Reakcí letničního shromáždění byla společná modlitba v jazycích a konstatování, že něco podobného by bylo ještě nedávno zhola nemožné.“

P. Gallagher se pak zastavil u dalšího významného rysu papežova způsobu komunikace, totiž u jeho bezprostřednosti. Jeho oblíbeným stylem není připravená promluva, nýbrž „duchovní konverzace“. Tento takřka „kolokviální“ styl zachovává papež dokonce i ve svém nejrozsáhlejším dokumentu, v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium, poznamenává irský jezuita. Františkův styl je mluvený, nikoli psaný, explorativní – tj. prozkoumávající téma, nikoli explikativní – tj. podávající vysvětlení.
Františkovo klíčové téma nachází P. Gallagher ve výroku z promluvy ve svátek Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Papež tehdy řekl, že obtížnější než milovat Boha je přitakat k tomu, že jsem Bohem milován:

„Milost cítit se milováni nás vyvádí ven z nás samých, směrem jiným lidským situacím, jako například ke zraněným lidem, kteří hledají „polní nemocnici“. Jedině zkušenost tohoto daru Boží lásky může podle Františka osvobodit církev od tendence být uzavřená nebo řešit jen své vnitřní problémy. To je klíčový bod jeho vize, v níž se kontemplace a akce sytí navzájem.“

Bylo by mylné popisovat papeže Františka jako někoho, kdo dělá evangelium příliš sladké, poznamenává dále P. Gallagher. Dokládá to na citátu z první papežovy homilie den po zvolení, kde v Sixtinské kapli před kardinály citoval Leona Bloye: „Kdo se nemodlí k Pánu, modlí se k ďáblu.“ Jezuitský profesor v této vůbec první papežově citaci vidí další zásadní rys papežova stylu: důraz na duchovní boj, jeho dialektickou spiritualitu, která se objevuje v celé řadě promluv z tohoto prvního roku pontifikátu:

„V těchto chvílích – alespoň pro mne – se papež podobá novicmistrovi starého střihu, jeho poselství v ranních homiliích často mluví o očištění srdce, odhaluje pokušení činit evangelium příliš snadné. A v tomto všem se ozývá druhý týden duchovních cvičení sv. Ignáce. Velkorysá gesta a přitažlivá i přísná slova jdou tedy ruku v ruce.“

Irský jezuita dále shrnuje čtyři Františkova klíčová témata: něha je náročná, vybízí nás vykročit mimo nás samé; Boží milosrdenství je ambiciózní, jeho cílem je naše konverze; kultura setkání směřuje k uzdravení naší zranitelnosti a naší malosti; jít na periferie znamená vycházet a tak dovolit druhému vejít. A na závěr cituje kardinála Newmana „Spíš než skrze intelekt lze srdce zasáhnout skrze představivost.“

„František dospívá k lidským srdcí skrze celou řadu obrazů, jak mluvených, tak vizuálních nebo symbolických gest. Zásadní role představivosti v jeho způsobu komunikace má možná opět něco společného se sv. Ignácem – v jeho duchovních cvičení je užívání představivosti pro modlitbu zásadní.“

Tak vidí papeže Františka jeho jezuitský spolubratr a emeritní profesor fundamentální teologie z Papežské gregoriánské univerzity, P. Michael Paul Gallagher.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.