Rádio Vaticana

Papež: Milosrdenství vede k pokoji

17.3.2014

Odpuštěním dojít milosrdenství – to je cesta, která přivádí pokoj do našich srdcí i do světa. Tak lze shrnout homilii papeže Františka z dnešní ranní mše v kapli Domu sv. Marty.
„Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ – tuto Ježíšovu pobídku z dnešního evangelia (Lk 6,36-38) komentoval papež. Řekl: „Není snadné chápat postoj milosrdenství, protože jsme zvyklí soudit. Nejsme lidmi, kteří přirozeně dávají trochu prostoru porozumění a milosrdenství. Abychom byli milosrdní – poznamenal Svatý otec – jsou zapotřebí dvě věci. Za prvé: znát sami sebe, vědět, že jsme se dopustili mnoha nedobrých věcí a jsme hříšníci. A v lítosti se Boží spravedlnost promění v milosrdenství a odpuštění. Je však nezbytné se za hříchy stydět.

„Je pravda, že nikdo z nás nikoho nezabil, ale je tolik malých věcí, tolik všedních hříchů. Stačí si pomyslet: Takové nepatrné srdce a postavil jsem se proti Pánu. To je hanba. A hanbit se před Pánem je milost. Jsem hříšník, stydím se před Tebou a prosím o odpuštění. Je to prosté, ale velmi obtížné říci: Zhřešil jsem.“

Často – pokračoval papež – ospravedlňujeme svůj hřích tím, že přenášíme svoji vinu na druhé, jako Adam a Eva. Možná, že mi druhý pomohl, usnadnil mi tu cestu, ale jednal jsem já! Kdybychom postupovali takto, kolik dobrého by nastalo! Takto budeme pokorní. A s tímto postojem lítosti jsme pak schopni milosrdenství, protože cítíme Boží milosrdenství na sobě, jak říkáme v Otčenáši: Odpusť nám..., jako i my odpouštíme. Pokud neodpustím, jsem tak trochu mimo hru. Další věcí k tomu, abychom byli milosrdní, pokračoval papež, je rozšíření srdce, protože malé a sobecké srdce není schopno milosrdenství.

„Rozšířit srdce. Ale já jsem hříšník. A když slyším: »Podívej, co udělal tamten!«. Já jsem se toho dopustil tolik! Kdo jsem já, abych jej soudil? Kdo jsem já, abych o tom klevetil? Kdo jsem já, abych jej soudil, když jsem se dopustil stejných či horších věcí? Rozšířit srdce. Pán to říká: »Nesuďte a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte a dostanete.« To je přejícnost srdce. A co dostanete? »Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína.« To je obraz lidí, kteří chodí sklízet se zástěrou, kterou rozprostírají, aby se do ní vešlo co nejvíce zrna. Máš-li srdce široké, velké, pak dostaneš více.“

Velké srdce, řekl dále papež, neodsuzuje, nýbrž odpouští. Zapomíná, protože Bůh zapomněl na moje hříchy. Bůh odpustil moje hříchy. Rozšířit srdce. To je krásné – zvolal. – Buďte milosrdní.

„Muž a žena, kteří jsou milosrdní, mají široké srdce, vždycky druhé omlouvají a myslí na svoje hříchy. »Viděl jsi, co udělal tamten?« Ale já mám dost toho, co jsem udělal já, nepletu se do toho. To je cesta milosrdenství, kterou máme žádat. Kdybychom všichni – lidé, národy, rodiny, čtvrti – měli tento postoj, jaký by to jen byl na světě pokoj, kolik pokoje bychom měli ve svých srdcích! Milosrdenství nás totiž vede k pokoji. Pamatujme vždycky: Kdo jsem já, abych soudil? Hanbit se a rozšiřovat srdce. Kéž nám Pán daruje tuto milost.“

Milan Glaser