Rádio Vaticana

Papež František kázal o pokoře

24.3.2014

Nespasí nás naše jistota, že dodržujeme přikázání, nýbrž pokora, že neustále potřebujeme, aby nás Bůh uzdravil. Tak lze shrnout obsah kázání papeže Františka na dnešní ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

„Žádný prorok není vítaný ve svém domově“ – těmito slovy se Ježíš v dnešním evangeliu (Lk 4,24-30) obrátil na své krajany, obyvatele Nazaretu, mezi nimiž nemohl učinit žádný zázrak, protože neměli víru. Odtud začal papež svoji homilii. Ježíš připomíná dva biblické zázraky: uzdravení malomocného Námana ze Sýrie za proroka Elizea a setkání proroka Eliáše s vdovou ze Sarepty v Sidónsku, kterou zachránil před hladem. „Malomocní a vdovy – řekl papež František – byli v té době vyděděnci. A přece byli oba přijati proroky a dostalo se jim spásy. Naproti tomu obyvatelé Nazareta nepřijali Ježíše, protože si byli natolik jistí svojí »vírou«, natolik jistí dodržováním přikázání, že nepotřebovali žádnou další spásu.“

„Toto je drama dodržování přikázání bez víry. »Spasím se sám, protože chodím každou sobotu do synagogy, snažím se dodržovat přikázání. Jen ať mi tenhle neříká, že malomocný či nějaká vdova jsou lepší než já!« Ti byli vyděděnci. A Ježíš nám říká: »Podívej. Pokud se nepostavíš trochu na okraj, nebudeš se považovat za vyděděnce, nedojdeš spásy.« Toto je cesta pokory: cítit se natolik vyděděncem, že potřebujeme Pánovu spásu. Jedině Pán zachraňuje, nikoli naše dodržování předpisů. A to se nelíbilo, proto se rozzlobili a chtěli Jej zabít.“

Tentýž hněv – pokračoval dále papež – popadl zpočátku také Námana, jak podává dnešní první čtení (2 Král 5,1-15a), protože považoval za výsměch a ponížení Elizeův vzkaz, aby se kvůli svému uzdravení sedmkrát umyl v řece Jordán. Pán po něm chtěl gesto pokory a poslušnosti jako od dítěte a to pokládal za výsměch. Odešel tedy, ale potom jej jeho služebníci přesvědčili, a učinil, co mu prorok řekl. A tímto skutkem pokory byl uzdraven. A to je dnešní poselství tohoto třetího postního týdne – dodal papež: chceme-li být spaseni, musíme si zvolit cestu pokory:

„Maria ve svém chvalozpěvu neříká, že je ráda, že Bůh shlédl na její panenství, její dobrotu a něhu a spoustu ctností, které měla. Nikoli, nýbrž proto, že Pán spatřil pokoru své služebnice, její nepatrnost a pokoru. K tomu přihlíží Pán. Musíme se naučit této moudrosti vyděděnců, aby nás Pán našel. Nenajde nás uprostřed našeho zabezpečení. Tam Pán nejde. Nalezne nás jako vyděděnce, v našich hříších, našich pochybeních, v naší potřebě duchovního uzdravení a spásy. Tam nás najde Pán.“

A toto - řekl dále papež – je cesta pokory:

„Křesťanská pokora není ctnost, která říká: »Jsem k ničemu« a v tom ukrývá pýchu. Křesťanská pokora říká pravdu: »Jsem hříšník, jsem hříšnice«. A toto je naše pravda. Existuje však ještě jiná pravda: Bůh nás spasí. A spasí nás v naší vyděděnosti, nikoli v našem zabezpečení. Prosme o milost mít tuto moudrost vyděděnců, milost pokory, aby se nám dostalo Pánovy spásy.“

Končil papež dnešní ranní homilii.

Milan Glaser