Rádio Vaticana

Papež neustálých překvapení

12.10.2003

Jan Pavel II. je bezesporu velkým Božím darem pro svět naší doby

Letošní měsíc říjen je v církvi věnován díkuvzdání Bohu za 25 let pontifikátu Jana Pavla II. Papež bude slavit a děkovat po svém, a tak se nemůžeme divit, že vrcholem jeho díků bude 19. října blahořečení Matky Terezy.

25 let ? to je dlouhá doba a dosáhlo ji jen několik papežů. Je to doba, ve které se dá hodně udělat pro svět a pro Boží království.

V prvních letech vystupoval jako atlet. Coby mladý, usměvavý muž zahájil etapu putujícího papeže po celém světě. Byl hodně činný. Ke Kristu přitahoval davy. Dnes je starý, skoro nepohyblivý. Viditelně nese na sobě kříž nemoci. Svědčí o Kristu jiným způsobem. Kardinál Miloslav Vlk po prvním veřejném vystoupení papeže s hůlkou řekl: ?Papež je svědek kříže.? A tak jsou dnes papežova slova doplněna zvlášť viditelným svědectvím života ? věrností a neutuchající nadějí a opět přivádí za Kristem zástupy. Pro mnohé je jistě překvapivé, že i dnes ve své nemoci dokáže přitáhnout ke Kristu miliony mladých lidí.

I novináři, k papežství často kritičtí, jakmile se setkají s Janem Pavlem II. osobně, dokáží psát pozitivně. Tak se to vícekrát stalo i v naší republice a nedávno na Slovensku během jeho apoštolských cest. Setkání s ním je opravdu fascinující. V jeho očích je možné zahlédnout Boží pohled plný lásky. Není divu, že mladé lidi strhává a že i dnes jsou jím přitahováni, jak s překvapením poznamenala při své reportáži ze Slovenska redaktorka Radiožurnálu.

Jak charakterizovat našeho papeže? Jako muže hluboké a neotřesitelné víry, naděje a lásky. Je žijícím prorokem Ježíše Krista. Je to však také papež neustálých překvapení, pracující s neuvěřitelnou pedagogickou jemností. Tak dosahuje mnoha pozitivních výsledků.

Zamysleme se nad jedním konkrétním překvapením posledních let. Rok 2000 byl přímo přeplněný nesmírně významnými událostmi a nabídl celému světu blízkost milosrdného Boha. Vzpomeňme jen na pouť po stopách praotců víry a omluvu za hříchy členů církve. Mýlil se však ten, kdo si myslel, že po skončení jubilea nastane v církvi doba odpočinku. V den uzavření Svaté brány 6. ledna 2001 Jan Pavel II. vydal list Novo millenio ineunte, v němž s velkou naléhavostí volá: ?To, co jsme vykonali v tomto roce, nás nemůže opravňovat k pocitu sebeuspokojení, a už vůbec ne k nečinnosti. Naopak: to, co jsme prožili, v nás má vyvolat novou dynamiku a pobádat nás k tomu, abychom prožité nadšení vtělili do konkrétních iniciativ (NMI 15).? Tedy ne odpočinek, ale jít na hloubku života podle evangelia a modlitby. Česky bychom řekli: neusnout na vavřínech. Tak byla zahájena nová etapa církve, která nepostrádá náboj a nové inspirace. Plán, který papež navrhl, směřuje především k návratu ke Kristu, ke svatosti, k prožívanému společenství, k modlitbě. Papež volá po ryzosti křesťanského života. Tím ale pojubilejní překvapení neskončilo. Své nové téma Jan Pavel II. ještě více rozvinul a prohloubil. Přichází důležitá deklarace o jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve, o níž kardinál Joachim Meisner říká, že je velkým darem církvi, který byl dlouho očekáván.

Dalším krokem papeže je obrácení pozornosti k hloubce modlitby růžence coby konkrétní škole modlitby a vyhlášení Roku růžence. No a toto obrodné dílo soustředění se na podstatné je korunováno encyklikou o eucharistii.

Cesta církve v novém tisíciletí má tak před sebou nový provokující směr ? upřít pozornost na Krista, na kvalitu a radikalitu života.

A jaká je papežova pedagogika, která ho po celý život provází? Je to styl taktního a neúnavného opakování, připomínání a také vlastního příkladu. Tak například po vyhlášení Roku růžence se často ve svých promluvách k tomuto tématu vrací. Jeho nejrůznější poselství, včetně posledního poselství mládeži, hovoří o růženci, a pak ? všichni dobře víme, že se růženec také sám modlí. On je bezesporu velkým Božím darem pro svět naší doby. Je pastýřem a učitelem, který hlásá vhod či nevhod, napomíná, přesvědčuje. Je ve službě pravdy a hledá způsoby, jak ji co nejlépe podávat současnému člověku. Nedělá kompromisy mezi evangeliem a světem, ba naopak, často je jediným slyšitelným hlasem, který se pozvedá na obranu člověka a jeho důstojnosti. Možná to některé odradí, ale mnohé ? a především mladé lidi - to dokáže nadchnout. Poselství evangelia v jeho podání není zkreslené, ale pravdivé, vyžadující oběť a duchovní boj. Často jsme svědky, že právě tehdy, když hovoří o náročných důsledcích žitého evangelia, mu mladí lidé tleskají.

Za 25 let nám ukázal sám na sobě, že evangelium je stále okouzlující a že je možné podle něj žít. Stal se tak skutečným knězem, otcem lidstva, milující bílou postavou, která přes všechny těžkosti současného světa dokáže druhé strhávat za Kristem a dodávat jim odvahu.

Jak by nás tedy v těchto dnech nemohla zaplavit vlna vděčnosti a chvály!

?Všechny sbory nebešťanů,
proste s námi za ochranu pro kněze,
jenž k spáse lidí Petrův koráb moudře řídí:
Svatého nám otce, Bože, v lásce chraň a zachovej.?

Jan Balík