Mons. Bregantini: Utrpení je smlouva, kterou uzavírám s Bohem

16.4.2014 

Vážné události současného světa, důsledky ekonomické krize, problematika italského jihu – to vše zahrnul italský arcibiskup Giancarlo Bregantini do svých meditací k pobožnosti křížové cesty, kterou papež František na Velký pátek povede v římském Koloseu. Avšak, jak podotýká pastýř jihoitalské diecéze Campobasso-Boiano, existuje jediné pojítko všech čtrnácti pašijových zastavení, kterým je vzkříšení.

Účinnost tradiční křížové cesty spočívá v tom, že nezařazuje patnácté zastavení. Ze všech zastavení totiž musí vystupovat síla vzkříšení. Kde ale můžeme nacházet naději v dramatech dnešního světa? Ve skutečnosti, že Ježíš jejich tíži bere na sebe, nezbavuje se jich, nenechává je bez odpovědi. Tím, že přijímá kříž a přijímá krizi, nám ukazuje cestu. Ta spočívá ve zvládání problémů, které nás nesmí zadusit, ale mají nás vést ke společné zodpovědnosti. Kupříkladu vyzývám k tomu, aby se uplatňovaly tzv. solidární pracovní smlouvy, čímž krachující podniky mohou lépe proplout krizí”.

Navrhuje biskup kraje, kde nezaměstnanost dosahuje až třiceti procent a který při Italské biskupské konferenci vede komisi pro sociální otázky. Mons. Bregantini se naší rozhlasové stanici svěřil také s tím, jaké ze zastavení křížové cesty si nejvíce oblíbil.

To o Ježíšově setkání s matkou. Viděl jsem v něm svou maminku a vlastně každou maminku. Vidím tu hlavě matky, které bdí u nemocných dětí. Chodíval jsem sloužit do nemocnic a do vězení a hlavně ve vězení jsem se naučil, že každý je schopný zradit, maminka však ne. Jednou jsem poznal matku, která sloužila velmi špatnému synovi. Když tento chlapec odcházel z vězeňské nemocnice, prohlásil: Nyní chápu, kdo je má matka. Věnuji toto zastavení maminkám, které žijí v Zemi ohňů, tedy zamořené oblasti v okolí Neapole a Caserty, a jejichž děti zemřely na rakovinu.”

Jaké poselství chcete dát věřícím ve svých rozjímáních k velkopáteční křížové cestě?

Ukázat, že utrpení nikdy není zbytečné, že Kristus je tvář, která osvěcuje, zatímco člověk je tvář, která ztělesňuje. Meditace nesou název “Kristova tvář, lidská tvář”. Je tudíž velmi krásné, když můžeme říci: Trpím se svým Pánem. Utrpení je Jeho polibek, smlouva, kterou uzavírám, mne činí Jeho spojencem. Druhé poselství se odvolává na exhortaci Evangelii gaudium. “Utrpení druhého vykupuje mé vlastní utrpení”. Nenacházím smysl utrpení tehdy, když si hovím ve svých ranách, ale když se podívám na utrpení druhého člověka. Dvanácté zastavení, které připomíná poslední Ježíšova slova na kříži, krok za krokem dospívá k této úžasné zkušenosti – jak dát smysl vlastnímu utrpení. A dovolte mi, abych tu vysvětlil, proč toto zastavení končí poněkud záhadnou větou, která zní: V Bohu všechny zlomky opět tvoří jednotu. Je to výrok jedné profesorky matematiky, která umírala na nádorové onemocnění. Nechtěl jsem jí utěšovat planými řečmi a přečetl jsem jí Ježíšova poslední slova na kříži. Pohlížela na mne zprvu dost rozzlobeně, pak se její výraz vyjasnil a nakonec uzavřela: Teď chápu, proč se v Bohu všechny zlomky poskládají v jednotu.”

Uzavírá autor letošních meditací k Via Crucis v římském Koloseu.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.