Rádio Vaticana

Nanebevstoupením Pán přitahuje k cíli naší cesty

1.6.2014

Papež František před Regina caeli, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Na dnešek připadá v Itálii a v jiných zemích slavnost Nanebevstoupení Páně, ke kterému došlo čtyřicet dní po Velikonocích. O tomto závěrečném odchodu Pána Ježíše od Jeho učedníků a z tohoto světa referují Skutky apoštolů (srov. Sk 1,2.9). Matoušovo evangelium zase informuje o mandátu, který Ježíš dává učedníkům, tedy o výzvě, aby šli zvěstovat všem národům Jeho poselství spásy (srov. Mt 28,16-20). „Jít“ nebo lépe „odejít“ je klíčovým slovem dnešní slavnosti. Ježíš odchází k Otci a přikazuje učedníkům, aby odešli do světa.

Ježíš odchází, vystupuje na nebe, tj. vrací se k Otci, od něhož byl poslán na svět. Vykonal tady své dílo a vrací se tudíž k Otci. Nejde však o separaci, protože On s námi zůstává stále a novým způsobem. Svým nanebevstoupením Pán přitahuje zraky apoštolů – i nás – k výšinám nebe, aby nám ukázal, že cílem naší cesty je Otec. On sám řekl, že odejde, aby nám tam připravil místo. Ježíš je však přítomen a působí v událostech lidských dějin mocí a dary Svého Ducha. Je vedle každého z nás, i když jej naše oči nevidí. On nás provází, vede, bere za ruku a pozvedá, když padáme. Vzkříšený Ježíš je nablízku pronásledovaným a diskriminovaným křesťanům. Je nablízku každému muži a ženě. Je nablízku každému z nás. Také dnes je tady s námi na náměstí. Pán je s námi. Věříte tomu? Řekněme to tedy společně: Pán je s námi!

Ježíš vracející se na nebe přináší Otci dar. Jaký? Svoje rány. Jeho skvoucí tělo je bez podlitin a šrámů od bičování, ale uchovává si ony rány. Po návratu je ukazuje Otci a říká: „Pohleď Otče, to je cena odpuštění, které jsi udělil“. Když Otec pohlédne na Ježíšovy rány, vždy nám odpustí. Nikoli proto, že jsme dobří, ale proto, že Ježíš za nás zaplatil. Pohledem na Ježíšovy rány se Otec stává milosrdným. V tom dnes spočívá velká Ježíšova práce v nebi: ukazovat Otci cenu odpuštění, tedy tyto rány. Je v tom něco krásného, co nás povzbuzuje, abychom neměli strach žádat o odpuštění. Otec vždycky odpouští, protože hledí na Ježíšovy rány, hledí na náš hřích a odpouští. Avšak Ježíš je přítomen také prostřednictvím církve, kterou poslal, aby pokračovala v Jeho poslání. Poslední Ježíšova slova k apoštolům tvoří příkaz odejít: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy“ (Mt 28,19). Je to důrazný pokyn, není volitelný. Křesťanské společenství je společenstvím, které vychází, je na odchodu. Ba více: církev se zrodila na odchodu. Řeknete mi: a co klausurní komunity? Ano, také ty, protože stále vycházejí s modlitbou a otevřeným srdcem do světa, k Božím obzorům. A staří a nemocní? Ti také, modlitbou a spojením s Ježíšovými ranami.

Svým učedníkům misionářům Ježíš praví: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa! (Mt 28,20). Sami bez Ježíše nemůžeme činit nic! Na apoštolské dílo nestačí naše síly, naše zdroje, naše struktury, třebaže jich je zapotřebí. Bez Pánovy přítomnosti a síly Jeho Ducha je naše, byť dobře organizovaná práce neúčinná. A takto jděme a říkejme lidem, kdo je Ježíš.

A spolu s Ježíšem nás provází naše Matka. Ona již je v Otcově domě. Je Královnou nebe a tak ji v této době vzýváme, ale jako Ježíš je s námi, kráčí s námi a je Matkou naší naděje.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV