Rádio Vaticana

Beatifikace španělské mystičky a apoštolky Božího milosrdenství

4.6.2014

Tisíce věřících z celého světa se minulou sobotu (31.5.) v samém srdci italské Umbrie účastnily beatifikace španělské řeholnice a zakladatelky dvou kongregací, známé pod jménem Madre Speranza, Matka Naděje (občanským jménem María Josefa Alhama Valera, 1893-1983). Tato apoštolka nekonečného Božího milosrdenství, jak ji nazval papež František, prožila téměř celý život v Itálii, nejprve v Římě a poté v umbrijské Collevalenza.

Zde za nezměrných obtíží v šedesátých letech minulého století vznikalo poutní místo Milosrdné Boží lásky, dnes nazývané “italské Lurdy”. Velkolepý komplex zahrnuje svatyni, poutnické ubytovny, domy pro nemocné a kněze; zejména však studnu s léčivým pramenem, k jejímuž vyhloubení blahoslavenou Matku podnítilo Boží vedení krátce po druhé světové válce (1949). Matka Speranza po sobě zanechala více než 2300 stran psaného textu – od autobiografických poznámek po konstituce kongregací (Služebnic Milosrdné lásky a Synů Milosrdné lásky). O neobyčejné ženě hovoří postulátor beatifikační kauzy, O. Pietro Riva:

”Byla to silná žena: tato duchovní síla jí napomáhala k překonání četných úskalí, zejména těch, které kladly náboženské autority – nejprve ve Španělsku a poté také zde v Římě, včetně Vatikánu. Byla dokonce na několik let postavena mimo vedení kongregace. Přesto pokračovala ve svém díle, protože si byla jista Pánovým vnuknutím. Podařilo se jí založit mužské a ženské řeholní společenství, vybudovat svatyni v Collevalenza a především se stát jednou z nejdůležitějších apoštolek Milosrdné Boží lásky ve dvacátém století.”

Kromě výrazné duchovní síly uchvacuje také mystická zkušenost blahoslavené řeholnice. Postulátor ji řadí do zástupu “svatých duší, které v minulosti důrazně poukazovaly na Boží milosrdenství, počínaje sv. Markétou Alacoque, sv. Faustynou Kowalskou a sv. Terezií z Lisieux.

”Doplňme papeže Jana Pavla II. a v současné době papeže Františka. Všichni světci a představitelé učitelského úřadu v církvi opětovně a z větší hloubi upozorňují na Boží milosrdenství. Existuje však nebezpečí, že se bude o milosrdenství jen mluvit a vše ostatní se nechá být, vždyť Bůh je přeci milosrdný. Tak to není – Boží milosrdenství se uplatňuje tam, kde je alespoň náznak obrácení. V opačném případě se mu vysmíváme.”

Jak již napovídá jméno blahoslavené řeholnice, ztotožňovala se plně s křesťanskou ctností naděje. Jejím dalším důležitým poselstvím je víra v Boží Prozřetelnost, která napomůže, pokud se člověk přičiní. Matka Naděje až do konce svého života neúnavně pracovala a jak dokládají řemeslnické dílny v rámci umbrijské svatyně, vedla k práci také ostatní.

”Stejně jako množství světců dvou minulých století se Madre Speranza zapojila do služby chudým, nemocným a opuštěným lidem. K uskutečnění svých projektů potřebovala zázemí, na které však z lidského hlediska neměla majetek. Přesto se svými spolusestrami vybudovala neuvěřitelné dílo, protože se upnula k Boží Prozřetelnosti. Ta z nás ovšem nesnímá povinnost naší vlastí předvídavosti, tedy iniciativu a práci. A toto spojení Prozřetelnosti s prozíravostí působilo zázraky.”

K zázrakům také dochází v deseti nádržích, napájených léčivým pramenem, který Ježíš Matce Speranze označil ve svých poselstvích. Předtím zcela neznámá Collevalenza dnes přitahuje množství poutníků, kteří sem po kladném úsudku církevní autority ( po dlouholetém rozlišování v letech 1960-1979) přicházejí léčit duchovní a tělesné rány. Od roku 2012 posuzuje případy uzdravení lékařská komise. V listopadu roku 1981 poutní místo navštívil sv. Jan Pavel II., který místní svatyni udělil titul baziliky menší. Byla to první apoštolská cesta polského papeže po atentátu v témže roce (13.5.). Rovněž zázrak, který uzavřel beatifikační kauzu Matky Naděje, lze přičíst působení léčivé vody z “italských Lurd”. Jednalo se o náhlé a trvalé uzdravení italského novorozence, postiženého vážnou formou potravinové intolerance, která ohrožovala jeho život.

Jana Gruberová