K míru je třeba větší odvahy než k válce

8.6.2014 

Promluva papeže na setkání s prezidenty Izraele a Palestiny

Páni prezidenti,

S velkou radostí vás zdravím a rád bych vám a vašim váženým delegacím nabídl stejně vřelé přijetí, jakého se mi dostalo od vás během mojí nedávno skončené pouti do Svaté země.

Z hloubi srdce vám děkuji, že jste přijali moje pozvání a přišli sem, abychom společně prosili Boha o dar pokoje. Doufám, že toto setkání bude začátkem nové cesty ke hledání toho, co spojuje, aby bylo překonáno to, co rozděluje.

Děkuji Vaší Svatosti, ctihodnému bratrovi Bartoloměji, že jste spolu se mnou přijal tyto vážené hosty. Vaše účast je velký dar, cenná opora a svědectví cesty, kterou jako křesťané jdeme k plné jednotě.

Vaše přítomnost, pánové prezidenti, je velkým znamením bratrství, které činíte jako Abrahamovi synové, i konkrétním výrazem důvěry v Boha, Pána dějin, který v nás dnes vidí bratry a touží nás vést po Svých stezkách.

Toto naše setkání invokující mír ve Svaté zemi, na Blízkém východě a na celém světě provázejí modlitby mnoha lidí, náležejících k různým kulturám, zemím, jazykům a náboženstvím, lidí, kteří se modlili za toto setkání a nyní se v téže invokaci připojují k nám. Je to setkání, které odpovídá na vroucí touhu těch, kteří touží po míru a sní o světě, kde budou muži a ženy žít jako bratři a sestry a nikoli jako protivníci či nepřátelé.

Páni prezidenti, svět je dědictví, které jsme dostali od svých předků, ale je také výpůjčkou našich dětí, které jsou unaveny a umdlévají v důsledku konfliktů a touží po úsvitu pokoje, dětí, které nás žádají, abychom strhli zdi nepřátelství a vydali se cestou dialogu a pokoje, aby triumfovaly láska a přátelství.

Mnoho, příliš mnoho těchto dětí se stalo nevinnými oběťmi války a násilí, květinami vytrženými v plném rozkvětu. Je naší povinností, aby jejich oběť nepřišla nazmar. Jejich památka nám dodává odvahu, sílu vytrvat v dialogu za každou cenu, trpělivost spřádat den za dnem stále pevnější tkanivo uctivého a pokojného soužití ke slávě Boží a pro dobro všech.

K nastolení míru je třeba odvahy mnohem více než k rozpoutání války. Je zapotřebí odvahy, abychom souhlasili se setkáním a odmítali střet, přitakali dialogu a odmítli násilí, přitakali vyjednávání a odložili nevraživost; přitakali smlouvám a odmítli provokace; přitakali upřímnosti a odmítli dvojakost. K tomu všemu je zapotřebí odvahy, velké síly ducha.

Dějiny nás učí, že pouze naše síly nestačí. Vícekrát jsme byli blízko míru, ale Zlý jej dovedl různými prostředky překazit. Proto jsme tady, protože víme a poznáváme, že potřebujeme pomoc Boží. Nezříkáme se svých odpovědností, ale vzýváme Boha v úkonu maximální odpovědnosti tváří v tvář svému svědomí a svým národům. Zaslechli jsme povolání a máme odpovědět. Povolání přerušit spirálu nenávisti a násilí, a přerušit ji slovem „bratře“. Abychom však toto slovo vyslovili, musíme pohlédnout k nebi a rozpoznat v sobě syny jediného Otce.

K Němu se obracím v Duchu Ježíše Krista a prosím o přímluvu Pannu Marii, dceru Svaté země a naši Matku:

Pane, Bože míru, slyš naši modlitbu!
Mnohokrát a dlouhá léta jsme zkoušeli řešit svoje konflikty svými silami a také svými zbraněmi. Tolik nevraživosti a temnot, tolik prolité krve, tolik zmařených životů, tolik pohřbených nadějí... a naše naděje byly marné. Nyní, Pane, pomoz Ty! Daruj nám pokoj, nauč nás pokoji, doveď nás k pokoji. Otevři naše oči a naše srdce a dej nám odvahu říci: „už nikdy válka“, „válka ničí všechno“. Vlij nám odvahu konat konkrétní gesta vytvářející pokoj. Pane, Bože Abrahamův a proroků, Bože lásky, který jsi nás stvořil a voláš nás, abychom žili jako bratři, daruj nám sílu být denně tvůrci pokoje, daruj nám schopnost hledět dobrotivě na všechny bratry, které potkáváme na svojí cestě. Uschopni nás slyšet křik svých spoluobčanů, kteří nás žádají, abychom přetvořili svoje zbraně na nástroje míru, naše strachy v důvěru a naše napětí na odpuštění. Uchovej v nás planoucí naději, abychom se s trpělivou vytrvalostí rozhodovali pro dialog a smíření, aby konečně zvítězil pokoj. Ať jsou z každého srdce odstraněna slova: rozdělení, nenávist a válka. Pane, odzbroj jazyk i ruce, obnov srdce a mysl, aby slovem, které nás k sobě přivádí, bylo vždycky „bratr“, a stylem našeho života se stal šalom, pokoj a salam!
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.