Rádio Vaticana

Bůh je silnější než zlé královny

13.6.2014

Pokud nám Pán chce svěřit nějaké poslání, dobře nás na něj připravuje. Naše odpověď se pak má zakládat na modlitbě a věrnosti. Takto by se dala shrnout ústřední myšlenka dnešní papežovy homilie, kterou pronesl při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty.

Jednoho dne můžeme být odvážní a ve službě Bohu odporovat modloslužbě, jiného dne zase propadáme depresím až do té míry, že toužíme po smrti, protože nás v průběhu našeho poslání někdo vylekal. Tyto dva krajní body lidské síly a slabosti vždy uvádí a bude uvádět do rovnováhy jedině Bůh. Ovšem pod tou podmínkou, že mu zůstaneme věrní. Papež František dnes čerpal z příběhu proroka Eliáše, který popisuje první kniha Královská (1 Král 19,9.a11-16) a který, jak dodal, je vzorem prožitku každého věřícího člověka. Eliáš je na hoře Choreb vyzván, aby opustil svůj úkryt v jeskyni a ukázal se Hospodinu. Vane silný vítr, nastává zemětřesení a vyšlehne oheň, avšak Bůh se neprojevuje. Poté následuje jemný vánek a právě v něm Eliáš rozpoznává Pána, který přechází, upomenul Svatý otec.

”Pán nebyl ve větru, v zemětřesení, v ohni, ale v tomto šepotu mírného vánku, v pokoji, či, jak říká původní verze – protože právě v originálu je pro to nádherný výraz: Pán byl v sotva slyšitelném zvučícím tichu. Zní to jako protimluv – sotva slyšitelné zvučící ticho. Eliáš však dovede rozpoznat, kde Pán je, a Pán ho připravuje darem rozlišování. A pak mu dává poslání.”

Poslání, které Bůh dává Eliáši, je pomazání nového izraelského krále a nového proroka, který je povolán jako Eliášova náhrada. Papež František upozornil zejména na jemnocit a otcovství, s jakými Bůh pověřuje muže, který byl kdysi schopen síly a horlivosti, nyní se však jeví pouze poraženecky. Pán připravuje duši i srdce a připravuje je ve zkouškách, poslušnosti, vytrvalosti, poukázal papež František.

”Pokud nám Pán chce svěřit nějaké poslání či práci, připravuje nás. Připravuje nás, abychom byli s to úkol dobře vykonat, tak, jako připravil Eliáše. To nejdůležitější na celém příběhu není Eliášovo setkání s Pánem, ačkoliv sem jistě náleží. Nejdůležitější je celý vývoj, kterým došel k poslání, svěřenému Pánem. Tady spočívá rozdíl mezi apoštolským posláním, která nám dává Pán, a běžným úkolem: “Máš splnit tuto úlohu, máš udělat to či ono – to jsou lidské úkoly, poctivé a dobré…Když nám ale Pán dává poslání, vždy zahajuje určitý vývoj – v procesu očišťování, rozlišování, poslušnosti, modlitby.”

Věrnost tomuto procesu záleží v tom, že se dáváme Pánem vést, pokračoval Svatý otec. Eliáš s Boží pomocí potlačuje strach, který v něm vyvolala královka Jezabel a její výhružky smrti.

”Tato královna byla zlá a vraždila své nepřátele. Eliáš se jí bojí, ale Pán je mocnější. Dává Eliášovi pocítit, že také on, velký a odvážný prorok, potřebuje Pánovu pomoc a přípravu na poslání. Vidíme tedy, jak Eliáš putuje, poslouchá, trpí, rozlišuje, modlí se a nalézá Pána. Kéž nám dává Pán milost, abychom se Jím po všechny dny naší životní poutě dávali připravovat a abychom tak mohli dosvědčovat spásu Ježíše Krista.”

Jana Gruberová