Rádio Vaticana

Zlo nemá první, ani poslední slovo

20.7.2014

Papež před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

V těchto nedělích podává liturgie několik evangelních podobenství, tedy krátkých příběhů, které používá Ježíš při hlásání nebeského království zástupům. Mezi těmi, které obsahuje evangelium této neděle, je jedno, které je poněkud komplikované, nerozumí se mu hned napoprvé, a Ježíš podává učedníkům výklad. Je to podobenství o pšenici a koukolu, které řeší problém zla ve světě a poukazuje na Boží trpělivost (srov. Mt 13,24-30.36.43). Scénou je pole, kam hospodář zasel pšenici, ale v noci přichází nepřítel a rozsévá koukol. Slovo koukol je v hebrejštině odvozeno z téhož kořene jako satan a odkazuje k pojmu rozdělení. Všichni víme, že démon je rozsévač koukolu, bez ustání se snaží rozdělovat lidi, rodiny, národy a lid. Služebníci by chtěli plevel hned vytrhat, ale hospodář tomu zabrání s odůvodněním: „Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici“ (Mt 13,29). Všichni totiž víme, že se rostoucí koukol velmi podobá pšenici, takže je tu riziko, že s ní bude zaměněn.

Ponaučení, které z tohoto podobenství vyplývá, je dvojí. Především říká, že zlo, které je ve světě, nepochází od Boha, nýbrž od jeho nepřítele, od Zlého. Zajímavé je, že přichází rozsévat koukol v noci, za tmy, v nejasnosti. Jde tam, kde není světlo, a rozsévá koukol. Tento nepřítel je záludný, rozesel zlo mezi dobro, takže jej my lidé nemůžeme přesně oddělit, ale nakonec to bude moci učinit Bůh, který si bere čas.

A tady přicházíme ke druhému tématu: k protikladu mezi netrpělivostí služebníků a trpělivému čekání hospodáře, který představuje Boha. Někdy máme velice naspěch, abychom soudili, třídili, postavili dobré sem a špatné tam… Vzpomeňme na modlitbu onoho pyšného: „Děkuji ti pane, že jsem dobrý a ne jako tamten špatný“. Pamatujme na to. Bůh však umí čekat. Hledí na „pole“ života každého člověka s trpělivostí a milosrdenstvím, vidí špínu a zlo mnohem lépe než my, ale vidí také zárodky dobra a s důvěrou čeká, až dozrají. Bůh je trpělivý, dovede čekat. Jak je to krásné! Náš Bůh je trpělivým otcem, který nás stále očekává a čeká nás se srdcem na dlani, aby nás přijal a odpustil nám. Vždycky nám odpouští, když k němu přijdeme.

Postoj hospodáře je postojem naděje založené na jistotě, že zlo nemá první, ani poslední slovo. Ba více. Díky této trpělivé naději Boží se samotný koukol, tedy zlé srdce s mnohými hříchy může nakonec stát pšenicí. Avšak pozor: evangelní trpělivost není indiference vůči zlu, nelze zaměňovat dobro se zlem! Vzhledem ke koukolu, který se vyskytuje ve světě, je Pánův učedník povolán napodobovat Boží trpělivost, sytit naději založenou na nezlomné důvěře v konečné vítězství dobra, tedy Boha.

Nakonec totiž bude zlo odstraněno a zničeno. V čase sklizně, tedy soudu, ženci splní hospodářův pokyn, oddělí koukol a spálí jej (srov. Mt 13,30). V onen den konečné žně bude soudcem Ježíš, Ten, který ve světě zasel pšenici a sám se stal pšeničným zrnem, zemřel a vstal z mrtvých. Na konci budeme všichni souzeni stejným měřítkem. Jakým? Tím, podle kterého jsme soudili my: milosrdenství, které jsme prokázali druhým, bude prokázáno také nám. Prosme Matku Boží, naší Matku, aby nám pomohla růst v trpělivosti, naději a milosrdenství ke všem bratřím.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV