1.8.2014 

V neděli 15. června, po polední modlitbě Anděl Páně, Svatý otec František ocenil mnohdy skrytou práci žen, které v domácnostech vypomáhají s úklidem, hlídáním dětí a ošetřováním starých či nemohoucích lidí.

“Zvláště dnes myslím na pomocnice v domácnosti a ošetřovatelky, které často pocházejí z cizích zemí a v rodinách vykonávají cennou službu tím, že pečují o staré a nesoběstačné lidi. Kolikrát jen nedoceňujeme tuto krásnou a významnou práci, kterou v rodinách zastávají. Mnohokrát vám za ni děkuji!“

Jako již tolikrát papež František mluvil z vlastní zkušenosti. Tato skutečnost vyšla najevo letos počátkem července při natáčení rozhovoru pro argentinský deník El Clarin (27.7.2014). Novinář Pablo Calvo při audienci v Domě sv. Marty vyslovil svůj podiv nad tím, že Petrův nástupce zvyklý přijímat hlavy států se zmínil o práci služebných. Papež František namísto odpovědi vytáhl z náprsní kapsy taláru medailku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kterou mu před smrtí darovala pradlena z domu Bergogliových.

“Tato paní pomáhala mé mamince s prádlem, když ještě neexistovaly pračky a pralo se ručně“, vypráví papež František. „Bylo nás pět dětí, maminka byla na práci sama, a tato paní k nám docházela třikrát týdně. Pocházela ze Sicílie, emigrovala do Argentiny poté, co její manžel zemřel ve válce. Přijela bez majetku, ale prací dokázala svou rodinu uživit. Mně tehdy bylo deset let, pak se rodiče přestěhovali a už jsme se dále nevídali“.

Po mnoha letech se však Jorge Bergoglio, už jako kněz a jezuita, s touto domácí pomocnicí opět setkal: „Vždy jsem prosil o milost, abych ji ještě jednou potkal“, svěřuje se papež v rozhovoru. „Když prala, hodně nás toho naučila. Vyprávěla o válce, o tom, jak se na Sicílii obdělává půda. Byla to velice chytrá a hospodárná žena, nikdy se nedala podvést. Mluvila na nás směsicí italštiny a španělštiny“, vzpomíná papež František pro argentinský deník a pokračuje:

„Navštěvoval jsem jí pak ještě dalších deset let, až do její smrti. Pár dní předtím, než zemřela, vytáhla z kapsy tuto medailku se slovy: „Chci, abyste si jí vzal“. Tuto medailku nyní nosí Petrův nástupce stále při sobě a každé ráno i večer ji políbí. „Vždy se mi přitom vybaví obraz té ženy. Jmenovala se Concepción Maria Minuto. Ale byla to úplně anonymní postava, nikdo ji neznal. Z tohoto důvodu tedy chovám velké sympatie ke všem ženám, které vykonávají službu v domácnosti. A se kterými se nemá špatně zacházet, nýbrž mají mít přiznána všechna sociální práva“, uzavírá římský biskup pro argentinský list.

V rozhovoru, který vyšel minulou neděli u příležitosti pěti set dnů od začátku pontifikátu, se papež dotýká mnoha témat. Od vzpomínek na dětství přechází k naléhavým aktuálním otázkám jako je emigrace, životní prostředí či nezaměstnanost mladých lidí. Uvažuje nad smyslem života a vypomáhá si římským rčením, když se argentinský žurnalista domáhá receptu na štěstí.

“Římané mají přísloví, které bychom si mohli vzít jako opěrný bod a které zní: Žij a nech žít, tedy pokračuj a dovol, aby to dělali i druzí. To je první krok k pokoji a ke štěstí.“

Rodičům papež radí, aby trávili neděli v rodině, a to nejlépe hrou s dětmi. Vyzývá k tomu, aby rodina při jídle vypínala televizi a raději spolu rozmlouvala. „Konzumismus pohlcuje čas a nevede ke sdílení. Obírá nás o zdravé trávení volného času, o četbu a pohled na umělecká díla“, podotýká František.

V souvislosti s nešetrným využíváním přírody, které bude jedním z témat budoucí „zelené“ encykliky, papež upozorňuje: „Svět ve své lhostejnosti či ještě hůře kvůli svým hmotným zájmům promrhává Boží dary“.

„Kupříkladu tehdy, když se prosazuje taková důlní těžba, která sice vynáší více než jiné metody, ale přitom znečišťuje vodu. Člověk jde dál a ničí přírodu. Myslím si, že se nikdo neptá : Nevede toto neuvážené a panovačné využívání přírody k sebevraždě lidstva?“

Zatímco touto svou otázkou papež promlouvá do svědomí, následující dotaz zodpovídá naprosto konkrétně. Argentinský publicista se ptá, jak by papež naložil s finančním obnosem, pokud by mu byla udělena Nobelova cena míru. „To skutečně není téma na pořadu dne“, reaguje papež ve vší upřímnosti: „Nikdy jsem netoužil po cenách a doktorátech, aniž bych ovšem projevoval nějaké opovržení. Opravdu na to nikdy nemyslím, a tím méně uvažuji o tom, co bych si počal s penězi. Avšak, nehledě na Nobelovu cenu si myslím, že by o mír měli usilovat všichni lidé a dělat, co je možné. Musíme mluvit jazykem míru“, soudí František.

„Vlídnost, pokora, klid života“ - těmito kvalitami vystihuje papež Bergoglio svou syntézu lidskosti. Činí tak slovy argentinského klasika, romanopisce Ricarda Güiraldese (1886 – 1927), který zachytil život na jihoamerické pampě mimo jiné v románu Don Segundo Sombra (česky pod tímž titulem, Světová četba 1959).

“V "Donu Segundu Sombrovi" je krásné místo, kde hlavní protagonista pohlíží na celý svůj život. Vypráví, že v mládí byl jako divoce se valící skalisko, které vše strhává s sebou, v dospělosti řeka, která plyne kupředu, a ve stáří také cítil pohyb, avšak pomalý. Tento obraz básníka a romanopisce Ricarda Güiraldese bych rád použil – zejména ono poslední adjektivum „poklidný“. Schopnost pohybovat ve shovívavosti a pokoře, životní klid.“

Uvedl mimo jiné papež František v rozhovoru pro argentinský list El Clarin.

Na fotografii rodina Bergogliových.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.