1.8.2014
říká rektorka Papežské univerzity Antonianum
„Skutečnost, že k tomuto jmenování došlo, je známkou změny. Chtěla bych přitom vyzdvihnout dva aspekty. Za prvé, že volba podléhala akademickým měřítkům, tedy že k postojům, odbornosti a vhodnosti kandidáta se vyjádřila celá akademická obec. Za druhé je toto prvenství ženy a řeholnice ve vedení Papežské univerzity svázáno s tím, že přítomnost žen jako profesorek je relativně nová. Ženy mají přístup ke studiu teologie a tedy k doktorátu pouze po koncilu. Úřad rektora smí zastávat pouze řádný profesor, ale ženy a řeholnice vždy nemají přístup k tomuto typu univerzitní kariéry.“
Těmito slovy odpovídá sestra Maria Domenica Meloneová, S.F.A. na otázku, zda už nebylo načase mít ve třetím tisíciletí rektorku Papežské univerzity. Padesátiletou italskou řeholnici potvrdil Svatý stolec v čele františkánské univerzity Antonianum letos v červnu. Dosud tato profesorka dogmatiky vedla tamní teologickou fakultu. Podle profesorky Meloneové nicméně účast žen na teologickém diskursu stále roste.
“Mohu říci, že změna tu probíhá ve dvojím směru. V našem ženském světě, včetně toho řeholního, je perspektiva profesionálního vyústění poněkud odlišná, protože ženské řeholní instituty nemají své řádové univerzity. V posledních letech se však stále více žen věnuje teologickému studiu a také jejich kongregace projevují více pozornosti a povolují řeholnicím, aby nastoupily řádnou akademickou kariéru. Je tu jistě větší otevřenost a uznání ženské role.“
Papež František vícekrát prohlásil, že je nutné se hlouběji zaměřit na „teologii žen“. Jaké by mohly být nejslibnější oblasti takovéto teologie?
“Myslím, že se žena může věnovat jakémukoliv odvětví teologie, a to tím způsobem, jaký je ženě vlastní. Sama žiji v prostředí, které se vyznačuje povětšinou mužským uvažováním. Mohu však říci, že když se žena přiblíží k těmto otázkám, když přemýšlí nad Zjevením a tajemstvím Boha, vkládá do toho svou vnímavost. Do morálky, která je velmi citlivým polem, žena vnáší citlivost své ženskosti, pomysleme na antropologii, otázky života, úcty k nenarozenému životu. Ale také v jiných oborech, které jsou mi blíže, tedy dogmatice. Kupříkladu způsob, jakým žena vnímá Vtělení…Obohacení nastává, když se mužský přístup konfrontuje s ženským.“
A teologie jako taková něco obdobného akceptuje?
“Někteří teologové se domnívají, že existuje ženská teologie. Když připojují přívlastek „ženská“, dávají tak na vědomí, že teologie jako taková je mužská. Jsem v těchto kategoriích poněkud opatrnější. Myslím si totiž, že teologie jako taková, bez přívlastků, je uvažováním nad tajemstvím Boha, který se zjevuje, a jako takovou se jí může zabývat jak žena, tak muž. Zaznamenávám, že dnešní teologické zkoumání se postupně otevírá příspěvkům žen. Mnohé teoložky publikují své práce, jsou stále častěji citovány, což je hmatatelným dokladem jejich uznání.“
Svatý otec František opakovaně vyzval k tomu, aby byla role žen v církvi doceněna. Před účastnicemi jednoho vatikánského kongresu otevřeně přiznal, že trpí tím, když se ze služby žen v církvi stává robota.
“V určitém ohledu to byla novinka, zejména protože papež František jasně popsal realitu. Role ženy v církevním společenství byla vždy spíše podpůrná, praktická. Nechci tu diskutovat o důvodech, které jsou složité. Je pravda, že řeholnice vypomáhající ve farnostech při formaci kupříkladu neměly pokaždé adekvátní vzdělání. Ale je také pravda, že odbornost nemá pohlaví. Pokud tedy má žena dostatečnou kvalifikaci a odbornost, a to nejenom na úrovni výuky, ale také ve správě a logistice, je načase, aby nezůstávala jenom u „praktických“ rolí. Jako by snad žena neměla dost zralosti a schopností k tomu, aby zastávala jiné než nižší, služebné úlohy. Míním tím službu jako posluhu v hanlivém významu, protože v církvi jsme všichni povoláni ke službě. V dějinách církve a zasvěceného života najdeme mnoho žen, které byly natolik prozíravé a měly takové organizační a tvůrčí schopnosti, že mohou jít příkladem. Myslím tedy, že papež František jasně pojmenoval situaci, která se bohužel mnohokrát v církevních společenstvích vyskytuje.“
Co by tedy mohly ženy v církvi dělat?
“Když vezmeme v úvahu pokoncilní církev jako společenství charismat, ve které každý dává k dispozici své dary, nemyslím si, že by tu bylo možné nějaké dělení na mužské a ženské sektory. I po ženách se požaduje postoj svobody. Nemají si tedy myslet, že jejich důstojnost spočívá výlučně v tom, že se budou moci chopit tradičně mužských rolí. Často totiž převládá mínění, že bude žena v církvi plně doceněna pouze tehdy, když nahradí muže nebo kněze v jejich vedoucí roli. Tady musíme pamatovat na dva aspekty – za prvé, žena si nesmí myslet, že konečným úspěchem je nahrazení mužů, protože žena má své prostory, které jsou jí vlastní a které muž nebude nikdy moci obsadit. Za druhé je církev zvláštně utvářené společenství, které musí respektovat ministerium. Nejsme společnost, která si sama vytváří své normy, nýbrž jsme společenstvím, které má svátostnou povahu, a to musíme mít na paměti.“
Považovala byste za užitečné, kdyby bylo v seminářích více žen jako vyučujících?
“Myslím, že by to mohl být velice zajímavý přínos, protože některé disciplíny by se tak prezentovaly z jiného postoje. Budoucím kněžím by se tak nabízel ucelenější pohled na skutečnost, se kterou se budou střetávat. Například v teologii zasvěceného života, vzhledem k tomu, že kněží budou spolupracovat s řeholnicemi, by bylo zajímavé svěřit některé přednášky ženám. Přítomnost žen by tedy mohla být užitečná pro celistvou formaci budoucích kněží.“
Papež František prohlásil, že slovo církev je ženského rodu. Co to pro vás znamená?
“Znamená to, že by byla nemyslitelná církev jako pouhý celek služeb, hierarchií a mocenských rolí. Církev je matka a týká se jí vše, co je lidské, chceme-li citovat jiného papeže. Jako taková tedy musí mít jak mužské vlastnosti, tak citlivost, která je vlastní ženám. Musí mít ženský vztah k životu, jeho uchovávání, podpoře. Musí být církví ve službě života, to je, myslím, její nejvyšší poslání. A v tomto smyslu církev potřebuje ženskou tvář. Protože církev je ta církev.“
Uzavírá pro Vatikánský rozhlas sestra Maria Domenica Meloneová, rektorka Papežské univerzity Antonianum.
Přeložila Jana Gruberová
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.