16.8.2014 

Promluva Františka k laickým hnutím, Khottongnae v Jižní Koreji

Drazí bratři a sestry,

Těším se z toho, že mám možnost setkat se s vámi, kteří reprezentujete rozmanité výrazy kvetoucího laického apoštolátu v Koreji. Je kvetoucí, protože vždy takový byl! Je to květ, který trvá! Děkuji předsedovi Rady katolického apoštolátu laiků, panu Pavlovi Kwon Kil-joogovi za laskavá slova na uvítanou.

Církev v Koreji, jak víme, je dědičkou víry laických generací, které vytrvaly v Ježíšově lásce a ve společenství s církví, navzdory nedostatku kněží a hrozbě tvrdého pronásledování. Blahoslavený Pavel Yun Ji-chung a mučedníci, kteří byli dnes blahořečeni, představují výjimečnou kapitolu těchto dějin. Dosvědčili víru nejenom svým utrpením a svou smrtí, ale také svým životem vzájemně se milující solidarity v křesťanských společenstvích, která se vyznačovala příkladnou láskou.

Tento cenný odkaz pokračuje ve vašich dílech víry, dobročinné lásky a služby. Církev potřebuje dnes jako vždy věrohodné svědectví laiků spásonosné pravdě evangelia, jeho moci, jež očišťuje a přetváří srdce člověka a jeho plodnosti při budování lidské rodiny v jednotě, spravedlnosti a pokoji. Víme, že existuje jedinečné poslání církve Boží a že každý pokřtěný křesťan má v tomto poslání živoucí roli. Dary vás laiků, mužů a žen, jsou mnohé, rozmanitý je váš apoštolát a všechno, co činíte, směřuje k podpoře církevního poslání a zajišťuje, že časný řád je prostoupen a zdokonalen Kristovým Duchem a zaměřen k příchodu Jeho království. Zvláště bych rád poukázal na dílo mnoha sdružení, která vycházejí vstříc chudým a potřebným. Příklad prvních korejských křesťanů dokazuje, že plodnost víry se vyjadřuje konkrétní solidaritou ve vztahu k našim bratřím a sestrám bez ohledu na jejich kulturu a sociální postavení, poněvadž v Kristu „není Žid anebo Řek“ (Gal 3,28). Jsem hluboce vděčný vám, kteří svou prací a svědectvím přinášíte útěchyplnou Pánovu přítomnost lidem, kteří žijí na periferiích naší společnosti. Tato aktivita se nevyčerpává charitativní pomocí, ale má usilovat také o lidský růst. Tedy nejenom asistence, ale také lidský rozvoj. Pomáhat chudým je dobré a nezbytné, ale nestačí to. Vybízím vás, abyste rozmnožili svoje snahy o lidské povznesení, aby každý člověk, muž i žena, mohl zakoušet radost z důstojnosti, která plyne z toho, že si vydělává na vezdejší chléb a zajišťuje obživu své rodiny. Tato důstojnost je dnes ohrožena idolem peněz, který ponechává mnohé lidi bez práce…Mohli bychom říci: „Otče, my jim dáme najíst!“ To však nestačí! Muž či žena, kteří jsou bez práce, musí ve svém srdci vnímat důstojnost z toho, že přinášejí domů chléb, že si na něj vydělají! Toto úsilí vám svěřuji.

Rád bych také poukázal na cenný přínos korejských katolických žen k životu a poslání církve v této zemi jakožto matek rodin, katechetek a učitelek nejrůznějších oborů. Současně nemohu nezdůraznit význam svědectví, které podávají křesťanské rodiny. V době krize rodinného života jsou naše křesťanské komunity povolány podporovat manželství a rodiny při plnění jejich poslání v životě církve a společnosti. Rodina zůstává základní jednotkou společnosti a první školou, kde si děti osvojují lidské, duchovní a morální hodnoty, které je uschopní být majáky dobroty, integrity a spravedlnosti v našich společenstvích.

Drazí přátelé, ať už je váš specifický přínos k poslání církve jakýkoli, prosím vás, abyste nadále ve svých společenstvích prosazovali co nejúplnější formaci věřících laiků stálou katechezí a duchovním vedením. Ve všem co děláte, jednejte, prosím, v úplné harmonii mysli i srdce se svými pastýři a snažte se svá tušení, talenty a charismata dávat do služeb růstu církve v jednotě a misionářském duchu. Váš přínos je podstatný, poněvadž budoucnost církve v Koreji i v celé Asii bude do velké míry záviset na rozvoji eklesiologické vize zakládající se na spiritualitě společenství, účasti a sdílení darů (Ecclesia in Asia, 45).

Ještě jednou vám děkuji za vše, co konáte pro to, aby církev v Koreji rostla ve svatosti a horlivosti. Neustále čerpejte pro svůj apoštolát inspiraci a sílu z eucharistické oběti, kde se dává a živí láska k Bohu a lidstvu, jež je duší apoštolátu (srov. Lumen gentium, 33). Vám, vašim rodinám a všem, kdo se podílejí na materiálních a duchovních dílech vašich farností, sdružení a hnutí vyprošuji radost a pokoj v Pánu Ježíši Kristu pod laskavou ochranou Marie, naší Matky.

Prosím vás, abyste se za mne modlili. Nyní se všichni společně pomodlíme k Panně Marii a potom vám dám požehnání.
Zdrávas Maria…
Požehnání.
Mnohokrát děkuji a modlete se za mne. Nezapomínejte na to!

Přeložil Milan Glaser.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.