100 let od úmrtí papeže sv. Pia X.

21.8.2014 

Dnešní liturgický kalendář patří památce svatého papeže Pia X. Zemřel před rovnými sto lety, tedy v roce 1914, na prahu první světové války, které se snažil zabránit. Vrcholem oslav stého výročí v Itálii bude mše svatá, kterou tuto sobotu bude sloužit vatikánský státní sekretář kard. Pietro Parolin ve světcově rodném městě Riese. V rozhovoru pro místní diecézní týdeník kardinál Parolin upozornil na podobnost mezi stylem pontifikátu Pia X. a současného papeže Františka. Podle jeho mínění není postava Pia X. spjata jen s otázkou modernismu a jeho odsouzení, ale je ho třeba vidět zejména jako papeže, kdo výrazně obnovil pastorační úsilí církve na počátku 20. století. Tento pohled na svatého Pia X. dále rozvíjí pro Vatikánský rozhlas Gianpaolo Romanato, profesor moderní historie Padovské univerzity a člen Papežského výboru pro historické vědy. S profesorem Romanatem hovoří redaktorka Debora Donnini:

„Existuje mnoho životopisných podobností mezi Piem X. a papežem Františkem. Oba pocházejí ze skromných rodinných poměrů, oba mají podobný pastorační styl a oba postavili do centra svého pontifikátu reformu církve.“

Je pravda, že reforma římské kurie, kterou po svém zvolení začal Pius X., nebyla uskutečněna od roku 1588 ?

„Ano, tehdejší podoba římská kurie se zrodila po Tridentském koncilu, právě onoho roku 1588. S mírnými úpravami zůstala podoba kurie nezměněná až do počátku 20. století, kdy končí dlouhé období vlivu světských mocností na chod církve. Na papeže Pia X. tedy připadl úkol znovu promyslet její uspořádání a zreformovat ji. Během dvacátého století se pak podoba římské kurie změnila ještě dvakrát, za Pavla VI. a za Jana Pavla II. Oba tito papežové ovšem vycházeli ze základního směru reformy, kterou uvedl do chodu Pius X. v roce 1908.“

Svatému Piu X. také velmi ležela na srdci evangelizace a příprava lidí k přijetí křesťanství. Z jeho popudu byl vypracován nový katechismus. Čím byl podle vás důležitý?

„Hlásání evangelia a katechizace stály ve středu pastoračního působení Pia X. Nesmíme zapomenout, že byl papežem moderní doby, který byl po mnoho roků prostým knězem, skoro dvacet let: nejprve byl kaplanem a později farářem malých venkovských farností. Když si uvědomíme tato fakta z jeho životopisu, tak snadno pochopíme, že od počátku jeho kněžské práce byl ve středu jeho pozornosti pastorační přístup k lidem a že poselství evangelia předával v přímém kontaktu s nimi. Když se později stal papežem, rozšířil tuto svou pozornost na všeobecnou úroveň celé církve. Odtud se zrodila jeho liturgická reforma, podpora eucharistické úcty a zmiňovaná příprava nového katechizmu. V době před pontifikátem Pia X. bylo totiž neobvyklé často přijímat eucharistii. Pius X. začal podporovat časté přijímání věřícími a snížil minimální věk dětí, které mohou být připuštěny k prvnímu svatému přijímání. V eucharistii totiž viděl nejlepší prostředek, který věřícímu umožňuje přibližovat se ke Kristu.“

Papež Pius X. byl tedy papežem reformátorem?

„Ano, domnívám se – a poslední historické výzkumy na toto téma mi dávají za pravdu – že ve středu jeho pontifikátu skutečně stála reforma církve, pastorační přístup, reforma římské kurie a obnova vztahu mezi církví jako institucí a věřícími.“

Pius X. také částečně zmírnil důsledky vyhlášení Non expedit papeže Pia IX. (ohledně nepřípustnosti katolíků účastnit se politického života v Itálii); na druhou stranu ale odsoudil modernistického hnutí, v čemž můžeme rozeznat jeho pohled na ideologická nebezpečí tohoto hnutí …

„Pius X. viděl v modernismu hrozbu, která může vážně poškodit celistvost víry. Obával se, že prostřednictvím modernistických proudů se mezi věřícími rozšíří skutečné rozvolnění obsahu víry. U druhého tématu bych řekl, že tu hrál roli také jeho životopisný odstup od římské otázky a jeho názor, že je třeba zmírnit napětí s italským státem. Není náhodou, že léta pontifikátu Pia X. bývají nazývány léty tichého usmiřování. Odtud tedy pochází ono zmírnění důsledků postoje „Non expedit“, které se projevilo ve volbě prvních katolických poslanců do italského parlamentu roku 1904.“

Uzavírá profesor Gian-Paolo Romanato.

Petr Havlíček

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.