Rádio Vaticana

Muslimové musí přestat mlčet

23.8.2014

Egyptský jezuita o důvodech expanze násilného islamismu

Dramatické šíření vlivu islamistické ideologie klade otázku po důvodech tohoto jevu. Pro Vatikánský rozhlas hovoří na uvedené téma egyptský jezuita otec Samir Khalil Samir, který přednáší dějiny arabské kultury na Univerzitě sv. Josefa v Bejrútu.

„Válka v Sýrii byla z počátku bojem obyvatel, kteří protestovali proti diktátorskému režimu prezidenta Asada. Velmi brzy, již po dvou měsících, do ní ale vstoupili islamističtí bojovníci z celého světa, zejména z arabského poloostrova, aby válčili proti vládnoucím šítúm a alavitům. Jedná se tedy o vnitřní problém islámu. Stále znovu se v něm vrací dogmatický postoj, který tvrdí, že ten, kdo nevyznává autentickou podobu islámu, musí být zničen. Tento postoj označovaný pojmem kafir byl původně zaměřen na ty, kdo nevěří v Boha, na nevěřící, byl ale rozšířen i dovnitř islámského světa. Jedná se o jednu z velmi tragických ran moderního islámu, totiž označit někoho za neautentického muslima, což má pak opravňovat k jeho odstranění.“

Jak si ale máme vysvětlit toto zesílené vyostření náboženského fundamentalismu, tohoto extremismu v islámském myšlení? Můžeme říci, že tento výbuch násilí a touhy po moci souvisí s úbytkem kultury?

„Ano, jde o projev kulturní a politické krize muslimského světa. Ale i celý svět se nachází v krizi: existuje v něm chudoba a nevzdělanost. I západní civilizace prochází krizí, která na sebe bere podobu nového pohanství. To by ale bylo jiné téma.“

Dosáhli jsme snad v dnešní době nízké úrovně lidskosti? Potřebujeme obnovit vědomí toho, co je humanismus?

„Souhlasím, skutečně jsme dnes dospěli k nejnásilnější podobě islámu v jeho dějinách. Nikdy předtím neexistovala taková úroveň bestiálního barbarství. Otázka je, jestli je toto skutečný islám. Nebo se jedná o jeho úchylku? Samozřejmě, že má v sobě něco, co pochází z tradice islámu. Ale na druhé straně nelze jednoduše říct, že toto je islám. Jde tedy o jeho určitou odvozenou podobu. Její zastánci se domnívají, že tím uskutečňují myšlenku chalifátu, jak ji známe z dějin od 10. do 13. století, ale v tom spočívá jejich velká chyba. Mnoho muslimů to opakovaně říká, velcí muslimští myslitelé jsou proti tomu. Drama spočívá v tom, že muslimové si nedovolí uvedený postoj otevřeně kritizovat, dělat autokritiku islámu. Lidé se na vše dívají, a mlčí. Z jejich strany jsem zatím neviděl to, co udělal vatikánský výbor pro mezináboženský dialog v dokumentu z 12. srpna, kde se píše, že se jedná o naprosto nepřípustné věci. Cituje jedenáct bodů, které porušují lidská práva, a odsuzuje je silnými slovy. To je nejjasněji hovořící dokument, co znám, a který nepoužívá diplomatické formulace. Ptá se: Do kdy budete mlčet? Je třeba, aby islámští imámové promluvili! A nejen oni. Muslimové dokážou sice vyjít na náměstí a zaplnit ulice, když jde o jakoukoliv politickou věc, která se týká druhých. Ale když se to týká jich samých a islámu, myslí, že není správné do ulic vyjít. To by se mělo změnit.“

Kde si myslíte, že je východisko?

„Ve spolupráci se západním světem. Pomoci islámu, aby udělal krok směrem k univerzálnějšímu pohledu na svět. Například: jaká jsou lidská práva? Kdybychom je mohli plně uskutečnit, bylo by to úžasné! Věřím, že to lze vykonat, ale je třeba – abych použil pojem ze spirituality – dospět k obrácení srdce jak na Západě, tak v islámském světě. Na Západě, aby byl méně materialistický, neboť dosud mu vládnou hlavně peníze, touha po moci a ovládání druhých. Je potřeba dojít ke společné vizi lidstva, ovšem k tomu bude zapotřebí ještě mnoho desetiletí.“

Říká egyptský jezuita otec Samir Khalil Samir, se kterým hovořila reportérka Fausta Speranza.

Česká sekce RV