Rádio Vaticana

Církev jako matka

3.9.2014

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

V předešlých katechezích jsme vícekrát zaznamenali, že křesťany se nestáváme sami od sebe, svými silami, samostatně a laboratorně, ale jsme zrozeni a rosteme ve víře uvnitř onoho velkého těla, kterým je církev. V tomto smyslu je církev opravdu matkou. Matka církev nám dává život v Kristu a umožňuje nám žít spolu s ostatními bratry ve společenství Ducha svatého.

1. Vzorem tohoto mateřství je pro církev Panna Maria, která je nejkrásnějším a nejvznešenějším vzorem, který může existovat. Objasnily to již první křesťanské komunity a pozoruhodně to vyjádřil Druhý vatikánský koncil (srov. Lumen gentium, 63-64). Mariino mateřství je určitě ojedinělé a jedinečné, dovršilo se v plnosti času, kdy Panna porodila Božího Syna počatého z Ducha svatého.

Mateřství církve je však přesto pokračováním toho Mariina a je jako by jeho prodloužením v dějinách. V plodnosti Ducha církev stále rodí nové děti v Kristu, vždy v naslouchání Božího Slova a v chápavosti Jeho plánu lásky. Církev je matka. Ježíšovo narození v Mariině lůně je totiž předzvěst znovu zrození každého křesťana v lůně církve, poněvadž Kristus je prvorozený z mnoha bratří (srov. Řím 8,29). Z Marie se narodil náš bratr Ježíš, který je vzorem, a my všichni jsme narozeni v církvi. Rozumíme tedy tomu, že vztah, který spojuje Marii a církev, je velice hluboký. Pohledem na Marii objevujeme tu nejkrásnější a nejlaskavější tvář církve, a podíváme-li se na církev, rozeznáváme jemné Mariiny rysy. My křesťané nejsme sirotci, máme matku a to je velkolepé. Nejsme sirotci. Církev je matkou, Maria je matkou.

2. Církev je naší matkou, protože nás ve křtu porodila. Pokaždé když křtíme dítě, stává se dítětem církve, patří církvi. A od toho dne nám církev jako starostlivá matka umožňuje růst ve víře, ukazuje nám mocí Božího Slova cestu spásy a brání nás před zlem.
Církev dostala od Ježíše cenný poklad evangelia nikoli proto, aby si jej nechávala pro sebe, nýbrž proto, aby jej velkodušně rozdávala druhým jako to dělá matka. Tato služba evangelizace příznačně vyjevuje mateřství církve, která se snaží jako matka nabízet svým dětem duchovní pokrm, který živí křesťanský život a činí jej plodným. Všichni jsme proto povoláni přijímat otevřenou myslí a otevřeným srdcem Boží Slovo, které nám církev denně rozdává, neboť toto Slovo je schopné nás změnit zevnitř. Jedině Boží Slovo má tuto schopnost změnit nás zevnitř, v našem nejhlubším nitru. Tuto moc má Boží Slovo. A kdo nám dává Boží Slovo? Matka církev, která nás tímto slovem kojí jako děti a po celý život nás tímto slovem vychovává. To je grandiózní! Právě matka církev nás proměňuje Božím Slovem zevnitř. Boží Slovo, které nám podává církev, má schopnost nás proměnit a rozhýbat naše lidství nikoli světskou tělesností, nýbrž Duchem.

Církev se snaží ve své mateřské péči ukazovat věřícím cestu k životu plodnému radostí a pokojem. Osvíceni světlem evangelia a podporováni svátostnou milostí, zejména eucharistií, můžeme orientovat svá rozhodnutí pro dobro a odvážně a s nadějí procházet temnými momenty a křivolakými stezkami. Cesta spásy, po níž nás církev vede a provází silou evangelia a svátostnou oporou, nám dává schopnost bránit se zlu. Církev má odvahu matky, která ví, jak bránit svoje děti před nebezpečími, jež plynou z přítomnosti satana ve světě, aby je přivedla na setkání s Ježíšem. Matka svoje děti vždycky brání. Tato obrana spočívá také v povzbuzování k bdělosti, je třeba se mít na pozoru před klamem a svodem zlého. Neboť satan, ačkoli byl Bohem přemožen, se stále vrací, aby pokoušel. Známe to, všichni jsme pokoušeni, byli jsme pokoušeni a jsme pokoušeni. Satan – říká sv. Petr - „jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout“ (1 Petr 5,8). Je na nás, abychom nebyli naivní, nýbrž bděli a postavili se proti němu silní vírou. Odolávali podle rad matky církve, odolávali s pomocí matky církve, která jako dobrá matka v obtížných chvílích vždycky svoje děti doprovází.

3. Drazí přátelé, toto je církev, kterou máme všichni rádi. Toto je církev, kterou miluji: matka, které leží na srdci dobro jejích dětí a která je schopna dávat za ně svůj život. Nesmíme však zapomínat, že církev nejsou jenom kněží nebo my biskupové. Nikoli, církev jsme všichni. Souhlasíte? - Jsme děti, ale také matky druhých křesťanů. Všichni pokřtění, muži i ženy, jsme církví společně. Kolikrát jen ve svém životě nedosvědčujeme toto mateřství církve, tuto mateřskou odvahu církve! Kolikrát jsme zbabělí! Svěřme se proto Marii, aby nás jako matka našeho prvorozeného bratra Ježíše naučila osvojit si téhož mateřského ducha ve vztahu k našim bratřím, upřímnou schopnost přijímat, odpouštět, posilovat, vlévat důvěru a naději. To je to, co dělá matka.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV