Válka je šílenství

13.9.2014 

Homilie papeže při mši, Redipuglia - vojenský hřbitov

Bylo mi dáno kontemplovat krásu celého zdejšího kraje, ve kterém muži i ženy svojí prací pečují o rodinu, děti si hrají a starci sní, a nyní jsem se ocitl tady na tomto hřbitově a nezbývá mi, než říci jediné: válka je šílenství.

Zatímco Bůh o své stvoření pečuje a my lidé jsme povoláni s Ním spolupracovat, válka pustoší. Ničí také to nejkrásnější, co Bůh stvořil: lidskou bytost. Válka zpřetrhá všechno, včetně bratrských svazků. Válka je šílenství, jejím rozvojovým plánem je zmar, tedy snaha rozvíjet se pustošením!

Chamtivost, nesnášenlivost, mocenské ambice… jsou motivy, které podněcují rozhodnutí vést válku, a tyto motivy jsou nezřídka ospravedlňovány ideologií. Předchází jim však vášeň, pokřivený popud. Ideologie je ospravedlnění a není-li ideologie, přichází Kainova odpověď: „Co je mi do toho?”, „Copak jsem já hlídačem svého bratra?” (Gen 4,9). Válka se nedívá nikomu do tváře: staří, děti, maminky, tatínkové... - „Co je mi do toho?“

Nad vchodem tohoto hřbitova ční výsměšné motto války: „Co je mi do toho?“ Všichni tito lidé, jejichž ostatky zde spočívají, měli svoje plány, svoje sny..., ale jejich životy byly přervány. Proč? Protože lidstvo řeklo: „Co je mi do toho?“.

Dnes, po druhém selhání jiné světové války, je asi možné mluvit o třetí válce, která běsní „po kouskách“, zločiny, masakry a pustošením...
Bylo by čestné, kdyby na první stránce novin stál titulek: „Co je mi do toho?“. Kain by řekl: „Copak jsem já hlídačem svého bratra?“.

Tento postoj je přesný opak toho, co po nás žádá evangelium. Jak jsme slyšeli: On je v tom nejmenším z bratří: On, Král, Soudce světa je hladovým, žíznivým, cizincem, nemocným, vězněným... Kdo se stará o svého bratra, vstoupí do radosti Pánovy. Kdo to však nečiní a svými opominutími říká: „Co je mi do toho?“, zůstane venku.

Tady i na dalším hřbitově je mnoho obětí. Dnes si je připomínáme. Je tu pláč, je tu bolest. A odtud si připomínáme všechny oběti všech válek.
I dnes existují četné oběti... Jak je to možné? Je to možné, protože také dnes jsou v zákulisí geopolitické zájmy a plány, chtivost peněz a moci; zbrojní průmysl vypadá velice důležitě!

A tito plánovači teroru, tito organizátoři střetu jakož i zbrojní podnikatelé si vepsali do srdce: „Co je mi do toho?“ Moudří uznávají pochybení, zakoušejí bolest, litují, žádají odpuštění a pláčí.
Váleční kšeftaři svým „Co je mi do toho?“, vepsaným v srdci, možná hodně vydělají, jejich zkažené srdce však postrádá schopnost plakat. Kain neplakal, nedovedl plakat. Dnes visí Kainův stín nad námi tady, na tomto hřbitově. Je tady patrný. Je zřetelný v dějinách, které začínají rokem 1914, a táhne se až do našich dnů. Je patrný i v těchto našich dnech.

Srdcem syna, bratra a otce vám všem a pro nás všechny vyprošuji obrácení srdce: přejití od „Co je mi do toho?“ k pláči. Za všechny padlé »zbytečného krveprolití«, za všechny oběti šílenství válek všech dob. Pláč, bratři, lidstvo potřebuje plakat a toto je čas pláče.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.