Vatikánský tiskový mluvčí bilancuje papežovu cestu do Albánie

23.9.2014 

Také v Albánii promlouvala papežova gesta, míní O. Federico Lombardi v bilančním rozhovoru pro Vatikánský rozhlas. Do vzpomínky na nedělní mezinárodní apoštolskou cestu se vryje spontánní objetí Petrova nástupce se svědky komunistického pronásledování. Mučednictví doby zcela nedávné se tak stalo konstantou jednodenní cesty, stejně jako svědectví víry až k oběti života doprovázelo srpnovou apoštolskou cestu na Korejský poloostrov.

”Otázka mučednictví a svědectví víry v navýsost obtížných situacích je téma, které papež velice silně vnímá. S mučedníky komunistického režimu jsme se setkávali celý den. Albánští organizátoři papežské cesty vyvěsili na tiranskou hlavní třídu, kterou jsme několikrát projížděli, veliké fotografie čtyřiceti mučedníků, jejichž beatifikační proces probíhá. Myslím, že to mělo silný dopad i na samotné Albánce, protože mnozí z nich neznali jejich tváře a mohli si tak opět konkrétně uvědomit svou historii. Při dopolední mši, když se podávalo svaté přijímání, zpíval albánský sbor krásný zpěv na slova listu Římanům, kde stojí : “Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování? Při poslechu tohoto zpěvu a pohledu na tváře mučedníků jsem pocítil nezadržitelné dojetí. Takové, jaké Svatý otec ještě silněji prožil odpoledne při setkání se dvěma svědky pronásledování. Bylo přirozené, že papež poté mluvil spatra a z hloubky srdce vyslovil to, co právě prožíval. Také bylo krásné, když papež František při dopolední homilii zmínil skadarský hřbitov, který je symbolem katolického mučednictví, protože tam bylo popraveno mnoho katolíků. Duchovně tak rozšířil svou přítomnost v Albánii také na další města, zejména Skadar, který je středem albánského katolictví, a tudíž i mučednictví.”

Dalším velice intenzívním okamžikem bylo setkání s dětmi v komunitním centru Betánie, které přijímá děti s různými typy postižení a rodinného zázemí. Papež František tu zopakoval své časté téma, tedy že “dobrota není slabost”. Co vás na tomto setkání nejvíce oslovilo?

”Při každé papežské cestě jsou momenty věnované výlučně charitativnímu úsilí církve. Návštěva v centru Betánie je tedy součástí této trasy. Chtěl bych však upozornit na nepatrný odkaz, který papež pronesl jaksi na okraj, ale který nebyl náhodný. Poukázal totiž na odpouštějící lásku. Pokud se láska projevuje v činném milosrdenství, je také schopna odpouštět. To je důležité pro albánskou společnost, která má mnohé hodnoty a přednosti, ale kde existuje tradice krevní msty. Také naši misionáři se zejména v horských oblastech Albánie dlouhodobě zasazovali o smíření v rodinách a o překonání tradiční zášti, která často narušuje mezilidské vztahy. Láska tedy vychází vstříc potřebným a nejslabším, avšak zároveň napomáhá vlastnímu přesahu. Tak se kladou základy pravého, trvalého a každodenního pokoje, který nepotřebujeme jenom v Albánii, ale všude.”

Papež František přijel do Albánie ve stopách Jana Pavla II., který takříkajíc znovu vystavěl tamní církev z trosek. Jak na něj Albánci vzpomínají?

”Papež Wojtyla pro ně má zásadní význam. Možná ne na takové úrovni jako Matka Tereza, která pocházela z Albánie, ale jejich obliba je téměř srovnatelná. Po dlouholetém pronásledování, kdy všichni ze země utíkali kvůli nedostatku perspektiv, to byl první papež, který povzbudil místní církev, ale také celou albánskou společnost. Jeho role v posttotalitních dějinách Albánie je tudíž zásadní a František v ní pokračoval. Před církví a společností dnes stojí jiné výzvy, o kterých mluvil tiranský arcibiskup v závěru mše svaté a o kterých se zmínil také Svatý otec před modlitbou Anděl Páně. Už to není komunistický ateismus, ale nástrahy materialistického ateismu – individualismus, konsumismus, lhostejnost, nové modly. Františkova cesta směřuje mladou Albánii do budoucího pokojného a konstruktivního začlenění do Evropy, činí z ní ideální model soužití různých náboženství a vyznání, avšak zároveň varuje před riziky dnešního materialismu.”

Poslední otázka – doprovázel jste papeže Františka během celé cesty. Svěřil se vám s tím, co prožívá a co cítí?

”Ale ne, nemluvili jsme spolu, události šly tak rychle za sebou a bez přestávky. Je ale patrné, že papež projevuje své postoje a reakce také navenek, že nic neskrývá. Všichni tedy mohli vidět jeden detail, na který chci upozornit. Celý den jezdil po Tiraně v otevřeném vozu, a proto se všechny předchozí řeči o hrozícím riziku a možných nebezpečích ukázaly jako zcela neopodstatněné. Papež se pohyboval tak, jak to běžně dělá, bez překážek a bariér, a proto i v tomto případě zažíval setkání s lidem. Z toho měl velkou radost. Byla to pro něj nová setkání. Nikdy předtím Albánii nenavštívil a nyní mnoho věcí objevil a uvědomil si je – mládí albánského lidu, soužití mezi různými náboženstvími, vzpomínka na mučedníky…Večer bylo zřejmé, že neprožil zrovna odpočinkový den, ale byla viditelná jeho spokojenost se službou, kterou vykonal. Těšilo ho všechno, co od albánského lidu obdržel, a byl plný duchovní radosti.”

Uzavírá O. Federico Lombardi v rozhovoru pro naši rozhlasovou stanici.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.