3.10.2014 

Věřit v Ježíše, nositele poselství, které dává spásu lidstvu každé doby, anebo se utéci ke spáse, která je plodem přikázání vytvořených lidmi – toto dilema řešil papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Jedinou touhou Boha je spasit lidstvo. Problémem však je, že člověk často chce diktovat pravidla spásy. Je to dramatický paradox mnoha stránek Bible a vrcholí pozemskou událostí Krista. Papež František se nad ním zamýšlel v souvislosti s dnešním evangeliem (Lk 10,13-16), ve kterém Ježíš vyjadřuje svoje roztrpčení z toho, že je odmítán svým vlastním lidem, městy, která se k Jeho poselství otáčejí zády. »Kdyby se staly v Tyru a Sidónu takové zázraky jako u vás – zní Ježíšova výstraha městům Chorazin a Betsaida – už dávno by se obrátili k pokání« (Lk 10,13). „V tomto strohém, ale také hořkém přirovnání – poznamenal papež – jsou celé dějiny spásy. Tak jako odmítli a zabili proroky, protože byli nepohodlní, jednají teď stejně i s Ježíšem. Je to drama vzdoru vůči spáse podněcovaném představiteli lidu:

„Právě vládnoucí třída zavírá brány před způsobem, kterým nás Bůh chce spasit. Odtud lze pochopit mocné dialogy Ježíše s vládnoucí třídou té doby, která se pře, vystavuje ho zkoušce, klade mu léčky, aby do ní padl, protože odmítají nechat se spasit. Ježíš jim říká: »Já vám nerozumím! Jste jako ony děti, které volají: Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali. Chceme spásu po svém!« (srov. Mt 11,16-17). Je to uzavřenost před Božími způsoby.“

Tento postoj papež František odlišuje od postoje věřícího lidu, který – jak řekl - „chápe a přijímá spásu přinášenou Ježíšem. Spásu, kterou vůdci lidu redukují na plnění 613 předpisů vyprodukovaných intelektuální a teologickou horečkou.“

„Oni nevěří v milosrdenství a v odpuštění: věří v oběti. »Milosrdenství chci a ne oběti«. Věří, že všechno je uspořádáno, správně uspořádáno, všechno je jasné. Takové je drama zpěčování se spáse. Také my – každý z nás - nosíme v nitru toto drama. Prospěje nám, zeptáme-li se: jak chci být spasen? Po svém? Spiritualitou, která je dobrá, ale fixní, ve všem má jasno a je bez rizika? Anebo božským způsobem, tedy cestou Ježíše, který nás neustále překvapuje a vždycky nám otevírá dveře k onomu tajemství Boží všemohoucnosti, kterým je milosrdenství a odpuštění?“

„Prospěje nám – naléhal dále papež – budeme-li přemýšlet o tom, že toto drama je v našem srdci. Uvažovat nad tím, zda se nám stává, že směšujeme svobodu s autonomií a že si volíme spásu, kterou považujeme za »správnou«.“

„Věřím, že Ježíš je Učitel, který nás učí spáse, anebo chodím všude možně, abych si najal guru, který mne vyučí nějaké jiné, nějaké bezpečnější cestě. Anebo se schovám pod střechou z předpisů a spousty lidských přikázání? A tak se cítím bezpečně a tímto bezpečím – je tvrdé to říci – si kupuji svoji spásu, kterou dává Ježíš zdarma Boží bezplatností? Prospěje nám dnes, položíme-li si tyto otázky. I tu poslední: odporuji Ježíšově spáse?“

Končil papež František dnešní ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.