Rádio Vaticana

Papež: Bdít nad tím, co se děje v našem srdci

10.10.2014

Aby do našeho srdce nevstoupilo zlo, užívá se stará, ale velmi dobrá praxe: zpytování svědomí – připomněl dnes papež František v ranním kázání v kapli Domu sv. Marty.

Dnešní evangelium (Lk 11,15-26) nám ukazuje, že ďábel na nás neustále doráží. Nikdy nepřestává člověka pokoušet: „Ďábel je trpělivý – řekl papež – nepřestane usilovat o to, co chce pro sebe, totiž naši duši.“

„Po pokušeních na poušti, kde byl Ježíš pokoušen ďáblem, se v Lukášově verzi říká, že démon Ježíše opustil do určeného času. Během Jeho života se však neustále vracel. Když jej vystavovali zkoušce a strojili na Něho léčky, při umučení a na kříži: »Jsi-li Boží Syn, sestup, přijď k nám, abychom mohli uvěřit«. A všichni víme, že toto slovo se dotýká srdce: »Jsi toho schopen? Ukaž mi to! Ne, nedovedeš to.« Jako je ďábel u Ježíše až do konce, tak je také u nás.“

„Naše srdce, ve kterém přebývá Duch svatý, je nutno střežit – zdůraznil dále papež – aby tam nevstoupili jiní duchové. Hlídat srdce jako se střeží dům, klíčem. A potom nad srdcem bdít jako hlídka. Kolikrát jen vstupují špatné myšlenky, zlé úmysly, žárlivost, závist a spousta jiného? Kdo však otevřel dveře? Kudy přišly? Pokud si nevšímám, jak vstupují do mého srdce, stane se moje srdce náměstím, kde chodí a přicházejí všichni, srdcem bez intimity, srdcem, kde Pán nemůže mluvit, ani být slyšen.“

„Ježíš nám dnes říká něco jiného, co může vypadat trochu divně: »Kdo neshromažďuje se mnou rozptyluje« (Lk 11,23). Užívá slova sesbírat. Mít srdce usebrané, srdce, o kterém víme, co se v něm děje. A tady i tam lze užívat jednu církevní praxi, která je velmi stará, ale dobrá: zpytování svědomí. Kdo z nás večer, než skončí den, setrvá sám či sama a položí si otázku: co se dnes dělo v mém srdci? Co se stalo? Co prošlo mým srdcem? Pokud to neděláme, opravdu neumíme bdít dobře, ani střežit dobře.“

„Zpytování svědomí je milost, protože střežit svoje srdce znamená střežit Ducha svatého, který v nás přebývá.“

„My víme – Ježíš to říká jasně – že ďáblové se stále vracejí. I na konci života. Příklad toho nám dává sám Ježíš. Střežit a bdít nad tím, aby démoni nevstupovali, k tomu je zapotřebí se usebrat, to znamená zůstat mlčky se sebou a před Bohem a na konci dne se ptát: co se dnes dělo v mém srdci? Vstoupil někdo, koho neznám? Je klíč na svém místě? To nám pomáhá bránit se před mnoha špatnostmi. I před těmi, kterých se můžeme sami dopustit, pokud vstoupí démoni, kteří jsou velice lstiví a nakonec nás podvedou všechny.“

Milan Glaser