Římský biskup ke starokatolíkům: Dosvědčujme společně evangelium ve zmatené Evropě

30.10.2014 

Staňme se společnými a důvěryhodnými svědky evangelia v Evropě, která je zmatená, avšak žízní po Bohu. S touto výzvou se dnes papež František obrátil na mezinárodní biskupskou konferenci starokatolických biskupů Utrechtské unie. Starokatolická církev se ustavila po prvním Vatikánském koncilu v německy mluvících zemích poté, co její členové neuznali dogma o neomylnosti římského papeže ve věcech víry a mravů.

V úvodu své promluvy nicméně římský biskup poukázal na novou éru ekumenických vztahů, která nastala po druhém Vatikánu. Díky práci mezinárodní komise pro katolicko-starokatolický dialog bylo možné vystavět mosty vzájemného porozumění a praktické spolupráce. V některých otázkách došlo ke sblížení, zatímco rozdíly byly přesněji rozpoznány a zařazeny do nových kontextů, poznamenal František.

“Jestliže na jedné straně se radujeme pokaždé, když můžeme učinit další kroky směrem k pevnějšímu společenství víry a života, na druhé straně nás rmoutí, když si uvědomíme nové neshody, které nastaly v průběhu let. Dnes je mnohem náročnější překonat eklesiologické a teologické problémy, které provázejí naše rozdělení, protože se stále více vzdalujeme v otázkách, které se dotýkají kněžské služby a etického rozlišování.“

Katolíci a starokatolíci tedy musí pokračovat v zásadním teologickém dialogu a ve společné cestě, modlitbě a spolupráci. Mají usilovat o ještě hlubšího ducha obrácení, vedoucího k tomu, co si Kristus přeje pro svou církev, vyzýval papež.

“Při našem rozdělení došlo na obou stranách k závažným hříchům a lidským pochybením. V duchu vzájemného odpuštění a pokorného pokání tedy dnes potřebujeme posílit naši touhu po smíření a pokoji. Putování k jednotě začíná proměnou srdce, vnitřní konverzí (srov. Unitatis redintegratio,4). Je to duchovní cesta od setkání k přátelství, od přátelství k bratrství, od bratrství ke společenství. V rámci této trasy se nevyhnutelně dospívá k proměně. Musíme být stále ochotni k naslouchání a následování rad Ducha, který nás uvede do celé pravdy (srov. Jan 16,13).“

V Evropě, která je zmatena vlastní identitou a posláním, zatím obě církve mohou spolupracovat a snažit se reagovat na vážnou duchovní krizi, která zasahuje jedince i společnost.

“Je tu žízeň po Bohu. Je zde hluboká touha po znovunalezení životního smyslu. A je tu naléhavá potřeba důvěryhodného svědectví o pravdě a hodnotách evangelia. V tomto se můžeme vzájemně podporovat a povzbuzovat, zejména na úrovni farností a místních společenství. Duší ekumenického hnutí je totiž „obrácení srdce a svatost života spolu se soukromými i veřejnými modlitbami za jednotu křesťanů“ (Unitatis redintegratio,8). Budeme-li se za sebe navzájem modlit, budou naše rozdíly převýšeny a překonány věrností Pánu a jeho evangeliu.“

Jsem si vědom toho, že „tento svatý záměr – znovu usmířit všechny křesťany v jednotě jedné a jediné Kristovy církve – přesahuje lidské síly a schopnosti! ( ibid., 24), zakončil papež František.

„Naše naděje však spočívá v modlitbě, kterou sám Kristus pronesl za svou církev. Vstupme do ní ještě hlouběji, aby naše úsilí bylo stále podporováno a vedeno boží milostí.“ Znělo závěrečné přání papeže Františka, kterého poté pozdravil arcibiskup Utrechu a předseda Mezinárodní starokatolické biskupské konference Joris Vercammen.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.