Rádio Vaticana

Svatá Matka církev hierarchická

5.11.2014

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

Dobrý den drazí bratři a sestry!

Slyšeli jsme (Tit 1,7-9), co říká sv. Pavel o biskupech, totiž kolik ctností máme my biskupové mít. Slyšeli jsme to všichni. Není to snadné, není, protože jsme hříšníci. Svěřujeme se však vaší modlitbě, abychom se alespoň blížili tomu, co radí apoštol Pavel všem biskupům? Modlíte se za nás?

V minulých katechezích jsme ukázali, jak Duch svatý neustále a hojně zahrnuje církev svými dary. Kristus v síle a v milosti svého Ducha nepřestává vzbuzovat ministeria, aby utvářel křesťanské komunity jako své Tělo. Jedním z těchto ministerií je biskupský úřad. V biskupovi, jemuž pomáhají kněží a jáhni, je přítomen sám Kristus, který se neustále o svoji církev stará, chrání ji a vede.

1. V přítomnosti a ministeriu biskupů, kněží a jáhnů můžeme rozpoznat pravou tvář církve: svatou matku církev hierarchickou. A vskutku, skrze tyto bratry, které Pán vyvolil a pomazal svátostí svěcení, církev vykonává svoje mateřství: rodí nás ve křtu jako křesťany; umožňuje nám znovu se zrodit v Kristu; bdí nad růstem naší víry; doprovází nás do Otcovy náruče, aby se nám dostalo Jeho odpuštění; připravuje pro nás eucharistický stůl, kde nás živí Božím Slovem a Ježíšovým Tělem a Krví; vyprošuje nám Boží požehnání a sílu Jeho Ducha; podporuje nás po celou dobu našeho života a zahrnuje svojí něhou a vroucností, zejména v těch nejchoulostivějších chvílích zkoušek, utrpení a smrti.

2. Toto mateřství církve se vyjadřuje zvláště osobou biskupa a jeho ministeriem. Jako totiž Ježíš vyvolil apoštoly, poslal je hlásat evangelium a pást Jeho ovce, tak také biskupové jakožto jejich nástupci jsou postaveni do čela křesťanských komunit jako ručitelé jejich víry a živé znamení Pánovy přítomnosti mezi nimi. Chápeme tudíž, že nejde o prestižní místo, čestné pověření. Biskupství není vyznamenáním, nýbrž službou. Ježíš to tak chtěl. V církvi nesmí být místo pro světskou mentalitu. Světská mentalita říká: „Tamten udělal církevní kariéru, stal se biskupem..“ Nikoliv! V církvi nesmí být místo pro tuto mentalitu. Biskupská hodnost je služba, nikoli honosná pocta. Být biskupy znamená mít neustále na očích příklad Ježíše, který jako Dobrý pastýř přišel ne proto, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil (srov. Mt 20,28, Mk 10,45) a dal svůj život za své ovce (srov. Jan 10,11). Svatí biskupové – a existují mnozí v dějinách církve – nám ukazují, že toto ministerium se nevyhledává, nežádá, nekupuje, ale v poslušnosti přijímá, nikoli k povýšení, ale k ponížení, jako Ježíš, který „se ponížil a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži“ (Flp 2,8). Je smutné vidět muže, který tento úřad hledá, podniká spoustu věcí, aby jej dosáhl, a když se mu to podaří, neslouží, ale naparuje se a žije jenom pro svou samolibost.

3. Je tu ještě další cenný prvek, který si zasluhuje výslovnou zmínku. Když Ježíš vyvolil a povolal apoštoly, chápal je nikoli jako od sebe oddělené, jako by byl každý sám pro sebe, ale dohromady, aby byli sjednoceni spolu s Ním jako jedna rodina. Také biskupové představují jediné společenství, které Ježíši i samotným apoštolům velmi leželo na srdci. Proto je krásné, když biskupové spolu s papežem vyjadřují tuto kolegialitu a snaží se být více a více služebníky věřících, více služebníky v církvi! Zakusili jsme to nedávno na zasedání synody o rodině. Pomysleme však na všechny biskupy roztroušené po světě a žijící ve vzájemně odlišných lokalitách, kulturách, sensibilitách a tradicích od jednoho konce světa ke druhému (jeden biskup mi včera říkal, že musel cestovat do Říma letecky více než 30 hodin…). Všichni jsou výrazem tohoto niterného spojení, v Kristu a mezi svými komunitami. Ve společné modlitbě církve všichni biskupové společně naslouchají Pánu a Duchu a mohou tak věnovat hlubokou pozornost člověku a znamením doby (srov. Gaudium et spes, 4).

Drazí přátelé, z toho všeho chápeme, proč křesťanské komunity rozpoznávají v biskupovi obrovský dar a jsou povolány chovat upřímné a hluboké spojení s ním, počínaje kněžími a jáhny. Církev není zdravá, pokud věřící, jáhni a kněží nejsou sjednoceni se svým biskupem. Církev, která není sjednocena s biskupem, je nemocná. Tuto jednotu všech věřících, jáhnů a kněží s biskupem si přál Ježíš. A zachovávají ji spolu s vědomím, že právě v biskupovi je viditelný svazek každé církve s apoštoly a se všemi ostatními komunitami spojenými s jejich biskupy a s papežem v jediné církvi Pána Ježíše, která je naší svatou matkou církví hierarchickou.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV