Zázraků se děje asi více, než si myslíme

12.11.2014 

- kard. Meisner vzpomíná na kanonizaci sv. Anežky České

Pád Berlínské zdi 9. listopadu, kanonizace bl. Anežky České, od které právě dnes uplynulo 25 let, svoboda českého národa, tajná kněžská svěcení – na to vše v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas vzpomíná kard. Joachim Meisner, emeritní arcibiskup Kolína nad Rýnem.

Vzpomínky kard. Meisnera začínají u pádu Berlínské zdi, který prožil na svém novém kolínském působišti, po osmileté biskupské službě ve východním i Západním Berlíně.

„Když jsem se v září 1989 stěhoval z Berlína do Kolína, nepovažoval jsem za možné, že by zeď padla. Stála za ní totiž atomová moc Sovětského svazu a ta se ničeho nezdráhala, jak se ukázalo v Maďarsku, Československu a v padesátém třetím roce také v Německu. Když jsem tedy seděl v Kolíně před televizí, musel jsem se stále štípat do rukou, třít si čelo a ptát se: Je to sen nebo realita? Prožil jsem poprvé zázrak, který jsem považoval za nemožný. A vyvodil jsem z toho pro sebe jeden důsledek: máme věřit na zázraky. Možná se jich děje víc, než tušíme.”

Devátý listopad je tedy pro kard. Meisnera „velmi důležitý den”, vypráví dále.

„Po celou dobu trvání NDR jsem v ní žil. Velmi dobře si pamatuji na to, jak jsem se zaučoval v bance, když byla NDR 7. října 1949 založena. Museli jsme tehdy zavřít banku i obchod a vzít na vědomí, že teď budeme mít vlastní stát – NDR. Tenkrát jsem poprvé slyšel státní hymnu. Jen se podívejte, trvalo to čtyřicet let. To je jako čtyřicetileté putování Božího lidu na poušti.”

Dalo by se dlouze mluvit o silách, které vedly k pádu zdi, avšak kard. Meisner chce raději poukázat na něco jiného:

„Prožil jsem pád Berlínské zdi v hluboké duchovní dynamice, totiž v Římě. Několik dní po zboření zdi, byla to následující neděle, se ve Svatopetrské bazilice slavilo svatořečení blahoslavené Anežky Pražské. Byla to současnice sv. Františka a česká královská dcera, velice významná žena. V českém národě se po staletí tradovalo, že když bude blahoslavená Anežka svatořečena, dostane lid svobodu. Řekl jsem si, že musím na svatořečení být, protože cítím velkou vazbu k české církvi. Vysvětil jsem tam totiž tajně na kněze více než šedesát mužů. K veřejnému kněžskému svěcení nedostali potřebný souhlas a šli by okamžitě do vězení.”

Německý kardinál vzpomíná, že se ve Vatikánské bazilice posadil mezi ostatní koncelebrující kardinály, když za ním přišel mons. Stanislaw Dziwisz, tehdejší sekretář Jana Pavla II., a pozval jej do papežského průvodu.

„Když jsem procházel hlavní lodí dozadu, bylo už v kostele hodně kněží, v liturgických oděvech. Viděl jsem mezi nimi možná 40 nebo 45 z těch tajně vysvěcených, kteří tak poprvé vystoupili na veřejnost. Zůstal jsem před nimi stát a řekl jsem jim: Vy jste se snad zbláznili? Až se vrátíte domů, dají vás zase do lochu. Ale oni odpověděli: My už do katakomb nepůjdeme, ať se děje cokoliv. Náš národ je přesvědčený, že svatořečením blahoslavené Anežky Pražské se lidem vrátí svoboda…Šel jsem nevěřícně dál. Další den – v pondělí – se konala audience pro oficiální vládní delegaci, ve které byl také tehdejší komunistický ministr kultury. Jan Pavel II. mu při loučení řekl: Pane ministře, až se vrátíte domů, najdete úplně jinou zemi. A on se dost nervózně zeptal, jak to papež míní. Svatí, odpověděl papež, zemi mění a činí ji krásnější, než byla předtím.”

V následujícím týdnu pak lidé vyšli na Václavské náměstí „a svoboda byla tady”, vzpomíná kard. Meisner. Přesně osm dní po kanonizaci se tak Čechům vrátila svoboda.

„To jsou události, které mne naplňují velkou nadějí, i když v současnosti a do budoucnosti obloha vyhlíží tak temně.”

Poslední otázka směřovala k roli katolické církve v Německé demokratické republice. Místní církev se totiž nesmířila se svým osudem, což Joachim Meisner jako berlínský biskup zcela konkrétně prožíval:

„Byli jsme jediní, kteří jsme neuznali vládu; naše diecéze byly ještě provizorní. Evangelická církev ihned založila Radu evangelické církve v NDR jako protějšek k církvi v NSR. Něco takového jsme vždy odmítali. Vlastně jsme stále byli posledními Mohykány, kteří nikdy neuznali vnitroněmecké hranice, a to nám také nikdy nebylo prominuto. Nedostávali jsme tak mnohá privilegia, která se udílela evangelické církvi, protože jsme zásadně odmítali přijmout systém.”

A úplně na závěr: co je dnes, po pětadvaceti letech, naší úlohou?

”Hlásat víru. To je stále neodkladné. A dnes ještě naléhavější než včera nebo předevčírem.”

Uzavírá emeritní arcibiskup Kolína nad Rýnem, kard. Joachim Meisner.

Přeložila Jana Gruberová

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.