Rádio Vaticana

Papež: Pán nad námi pláče

20.11.2014

Ježíš pláče i dnes, když se brány našeho srdce, pastýřů a církve zavírají Jeho divům, a není rozpoznáván Ten, který přináší pokoj – řekl papež František v dnešní homilii při eucharistii v kapli Domu sv. Marty.

Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem, protože nepoznal Toho, který přináší pokoj. Tuto scénu z dnešního evangelia (Lk 19,41-44) komentoval Petrův nástupce, který zdůraznil, že „Pán pláče nad uzavřeností srdce vyvoleného města vyvoleného lidu. Nenašlo si čas otevřít Mu bránu. Bylo příliš zaneprázdněné, příliš spokojené samo se sebou. Ježíš však nepřestává klepat na brány srdcí stejně jako klepal na srdce Jeruzaléma, na brány svých bratří, svých sester, na naše brány, na brány našeho srdce. Jeruzalém pociťoval uspokojení a klid nad svým životem. Pána nepotřeboval. Nevšiml si, že potřebuje spásu a proto zůstalo jeho srdce před Pánem zavřeno. Ježíšův pláč nad Jeruzalémem – poznamenal papež – je pláčem nad Jeho dnešní církví, nad námi.“

„Proč Jeruzalém nepřijal Pána? Protože si byl jistý sebou, nechtěl problémy. Pán v evangeliu o tomto městu říká: »Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji!.. Nepoznalo jsi čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň« (Lk 19,42.44). Mělo strach, že bude navštíveno Pánem, mělo strach před Jeho nezištnou štědrostí. Bylo si jisté věcmi, které mohlo ovládat. I my jsme si jistí ve věcech, které můžeme řídit. Pánovo navštívení, Jeho divy však my ovládat nemůžeme.“

A Petrův nástupce pokračoval:

„A z toho měl Jeruzalém strach, že totiž bude spasen cestou Pánových překvapení. Měl strach z Pána, svého Ženicha, Milovaného. A Ježíš pláče. Navštívením svého lidu Pán přináší radost nám, přináší nám obrácení. A my všichni máme strach před veselím, před radostí, kterou přináší Pán, protože ji nemůžeme kontrolovat. Máme strach z obrácení, protože obrátit se znamená nechat se Pánem vést.“

„Jeruzalém byl v klidu a spokojen – řekl dále papež. – Chrám fungoval. Kněží přinášeli oběti, lid přicházel v poutích, učitelé Zákona měli všechno uspořádané a všechno jasné. Všechna přikázání jasná... A tím vším měl Jeruzalém zavřenou bránu. Kříž, který byl cenou tohoto odmítnutí – podotkl František – nám ukazuje Ježíšovu lásku a to, co Jej nezřídka přivádí k pláči i dnes nad Jeho církví.“

„Kladu si otázku: jsme my křesťané, kteří známe víru, katechismus a chodíme každou neděli na mši, my křesťané a my pastýři, jsme se sebou spokojeni? Všechno máme srovnané a nepotřebujeme nová Pánova navštívení... A Pán nadále klepe na bránu každého z nás a svojí církve, pastýřů církve. A brána našeho srdce, církve a pastýřů se neotvírá. Pán pláče i dnes.“

„Pomysleme na sebe. Jak si stojíme před Bohem v této chvíli?“ – končil papež František svoje ranní kázání pobídkou ke zpytování svědomí.

Milan Glaser