Papež ve FAO: Hladovějící se dožaduje důstojnosti, nikoli almužny

20.11.2014 

Několik spontánních potlesků přerušilo dnešní dopolední promluvu Petrova nástupce v římském sídle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO). Papež vystoupil na druhé Mezinárodní konferenci o výživě (ICN2), která se koná ve dnech 19. – 21. listopadu 2014 a na které zazněly projevy mnoha státníků a politiků. Krátce před Svatým otcem kupříkladu účastníci vyslechli španělskou královnu Letizii. Papežovu promluvu uvedli generální ředitel FAO, José Graziano da Silva, a italský ministr zemědělství Maurizio Martina.

„Hladovějící člověk žádá důstojnost, a nikoli almužnu“. „Rostoucí individualismus a rozdělení vede ke vzpouře proti institucím“. „Sdílet ekonomické bohatství je morální povinnost.“ „Bůh odpouští vždy, člověk někdy, ale půda nikdy neodpustí.“ – to jsou některé důrazné pasáže z papežovy promluvy, kterou zahájil popisem současné epochy. „Svrchovanost jednotlivých států, vnímaná jako absolutní, je ve skutečnosti omezena. Národní zájmy jsou často podmiňovány nepočetnými mocenskými skupinami“, poznamenal. Výživa světa tudíž vyžaduje vypracování nových forem a norem, ale zejména zájem o reálný subjekt – tedy hladovějícího člověka.

„Dnes se často mluví o právech a přitom se zapomíná na povinnosti. Možná se o hladovějící staráme příliš málo. A krom toho je bolestné konstatovat, že boji s hladem a podvýživou se do cesty staví „priority trhu“ a „nadřazenost zisku“. Z pokrmu se tak stalo zboží jako každé jiné, vystavené spekulacím, včetně finančních. A zatímco my hovoříme o nových právech, hladovějící člověk stále sedí na rohu ulice a domáhá se svých občanských práv. Žádá, abychom si všimli jeho životních podmínek, aby dostal zdravou základní obživu. Vyžaduje důstojnost, nikoli almužnu.“

Lidé a národy se dožadují spravedlnosti – nejenom právní, ale též spravedlnosti rozdělování a účasti, pokračoval papež. Rozvojové plány a práce mezinárodních organizací by tudíž měly přihlížet k touze běžných lidí po respektování jejich základních práv za každých okolností. Pouze takto povedou humanitární intervence a pomocné operace ke kýženým plodům, poznamenal dále. Pravidla a technická opatření jsou sice nutná, avšak…

„První starostí má být sám člověk, tedy ti, kterým schází denní pokrm a kteří už přestali myslet na život, rodinné a sociální vztahy, protože pouze zápasí o přežití. Když sv. Jan Pavel II. roku 1992 v tomto sále zahajoval první konferenci o výživě, varoval před „paradoxem dostatku“. Jídla je dost pro všechny, ale nikoli všichni mohou jíst. Na druhé straně máme před očima plýtvání, vyhazování a nadměrnou spotřebu potravin nebo jejich užívání k jiným účelům. A tento paradox je bohužel stále aktuální. Hlad je jedním z mála témat, při kterých se vytasíme s takovou přemírou sofismat a s kterými se tolik manipuluje pomocí dat, statistik, důvodů národní bezpečnosti, korupce, anebo bolestivým poukazem na hospodářskou krizi.“

Paradox hojnosti je tedy první výzvou, které je nutné čelit. Druhou je nedostatek solidarity.

„Slova, o kterém si nevědomky myslíme, že musí pryč ze slovníku. Naše společnosti se vyznačují rostoucím individualismem a rozdělením. Sociálně nejslabší lidé jsou zbavováni důstojného života, což vede k revoltě proti institucím. Když v nějaké zemi chybí solidarita, pociťuje to celý svět.“

Pokud si lidé uvědomí, že nesou odpovědnost v plánu stvoření, budou schopni vzájemně se respektovat, místo aby proti sobě bojovali, ničili planetu a ochuzovali ji. A rovněž po státech se žádá, aby jednaly ve společné shodě a byly ochotny si navzájem pomáhat v souladu s mezinárodním právem.

„Nevyčerpatelným zdrojem inspirace je přirozené právo, vepsané do lidského srdce, které mluví všeobecně srozumitelným jazykem lásky, spravedlnosti a míru. Tyto prvky od sebe nelze oddělovat. Lidé, stejně jako státy a mezinárodní instituce, jsou povolány k tomu, aby tyto hodnoty přijaly a pěstovaly, v duchu dialogu a vzájemného naslouchání. A takto bude možné dosáhnout vytýčený cíl a uživit lidskou rodinu.“

Všechny ženy, muži, děti i staří lidé musí mít možnost spolehnout se na jmenované záruky. Je proto povinností každého státu, který dbá na blaho svých občanů, aby se k nim bezvýhradně zavázal a naplňoval je, vyzýval papež František. Katolická církev se trvale věnuje chudým a potřebným lidem v každé části světa a Svatý stolec vystupuje na půdě mezinárodních organizací a navrhuje kritéria, pomocí kterých lze dojít k rovnému mezinárodnímu systému.

„Tato kritéria se na etické rovině zakládají na pilířích pravdy, svobody, spravedlnosti a solidarity. V právní oblasti tatáž kritéria zahrnují další relace. Právo na obživu se váže k právu na život a důstojné bytí, právu na soudní a právní ochranu, ačkoliv zákon není vždy nablízku lidem trpícím hlady, a k morální povinnosti sdílet ekonomické bohatství světa.“

Jestliže věříme v jednotu lidstva, založenou na otcovství Boha Stvořitele, a na bratrství mezi lidmi, je nepřijatelný jakýkoli politický či ekonomický tlak, založený na dostupnosti potravin nebo naopak jejich nedostatku.

„A tady myslím na naši sestru a matku zemi, na planetu. Na to, zda jsme dostatečně svobodní od politických a ekonomických tlaků, abychom ji uchránili, zabránili jejímu sebezničení. (…) Pamatuji si větu, kterou jsem před mnoha lety slyšel od jednoho starého muže: Bůh odpouští pokaždé, lidé odpouštějí jen někdy, ale země neodpustí nikdy! Chraňme sestru zemi, matku zemi, aby nám neodpověděla destrukcí“.

Dát najíst hladovějícím, abychom zachránili život planety – tato výzva vzejde z vašeho setkání. Modlím se za to, aby ji mezinárodní společenství dokázalo vyslyšet a považovalo ji za výraz obecného vědomí celého lidstva, loučil se papež František s účastníky mezinárodní konference o výživě. Poté opustil jednací sál římského sídla FAO a v menším salonku pozdravil zaměstnance této instituce.

„Vím, že máte ducha solidarity a pochopení vůči všem a že se dokážete vymanit z dokumentů, abyste za papírem zahlédli pohaslou tvář a dramatické situace lidí, zkoušených hladem a žízní. Voda není zadarmo, jak si často myslíme. Tady vznikne vážný problém, který nás může zavést do války.“

Dodal papež spatra a pokračoval: Vaše často skrytá práce se týká lidí, hladovějících lidí. A ti nepožadují nic jiného než důstojnost, opakoval. Vaší úlohou je této důstojnosti napomáhat, vyzýval Petrův nástupce zaměstnance římského sídla Organizace Spojených národů pro výživu a zemědělství.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.