Papež kanonizoval šest nových světců

23.11.2014 

Dnešní slavnost Ježíše Krista Krále byla spojena s kanonizací šesti nových světců. Liturgii na Svatopetrském náměstí sloužil dopoledne Petrův nástupce za účasti 50 tisíc věřících. Ti přišli zejména ze severní a z jižní Itálie, odkud pocházejí čtyři noví svatí, a z indické Keraly odkud pocházejí dva zbývající.

Prvním kanonizovaným je sv. Giovanni Antonio Farina, biskup Trevisa a Vicenzy a zakladatel kongregace sester učitelek sv. Doroty. Žil v letech 1803-1888, věnoval se charitativní činnosti a prosazoval sociální učení církve. K představitelům politické moci choval vyhraněně novozákonní postoj poslušnosti a úcty, což mu v době nástupu italského obrození a politického sjednocování Itálie vyneslo četné ústrky a obviňování za údajnou povolnost vůči předešlé rakousko-uherské vládě, pod níž do té doby spadala jeho diecéze. Účastnil se Prvního vatikánského koncilu, kde patřil mezi iniciátory přijetí dogmatu o papežské neomylnosti ve věcech víry a mravů.

Druhý kanonizovaný, sv. Cyriak Eliáš Chavara od Svaté Rodiny, pochází z indické Keraly (Kainakary) a žil rovněž v 19. století (1805-1871). Byl spoluzakladatelem mužské řeholní kongregace Karmelitánů Neposkvrněné Panny Marie (CMI) a podílel se také na založení první domorodé ženské kongregace Sester Panny Marie, Matky Karmelu (CMC). Od roku 1861 působil jako generální vikář syromalabarského ritu.

Třetím dnes kanonizovaným světcem je františkán sv. Ludvík z Casorie (nedaleko Neapole), vl. jm. Arcangelo Palmentieri. Žil v letech 1814 – 1885. Po hluboké mystické zkušenosti, kterou nazýval „obmytím“, se horlivě věnoval péči o nejchudší a potřebné, vykupoval africké děti z otroctví a staral se o jejich výchovu. Jedna z kongregací, kterou založil – Františkánské sestry Alžbětinky - působí dnes na čtyřech kontinentech (Itálie, USA, Etiopie, Indie, Panama a Filipíny).

Čtvrtý kanonizovaný pochází z Cosenzy v Kalábrii a je jím paulán Mikuláš z Longobardi (vl. jménem Giovanni Battista Clemente Saggio), který žil v letech 1650-1709. Byl řeholním bratrem, vykonával různé manuální práce, ale působil také jako katecheta. Zvláštní péči věnoval nemocným a marginalizovaným. Měl častá mystická vytržení. Roku 1683 se vydal na pouť do Lorety, aby vyprošoval vysvobození Vídně a Evropy z otomanského obležení a nabídl k tomu v oběť svůj život (leden 1709). Krátce poté (3. února 1709) zemřel. Blahořečil jej již v roce 1786 Pius VI.

Pátou v seznamu nových kanonizovaných je sestra sv. Eufrázie Eluvathingal od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (vl. jm. Rosa) také z indické Keraly. Žila v letech 1877 – 1952, ve svých 9 letech se zaslíbila Bohu, v 19 letech vstoupila do kontemplativního kláštera Kongregace Matky Karmelu, založené výše jmenovaným sv. Cyriakem Eliášem Chavarou. V klášteře zastávala funkci novicmistrové a představené. Vyznačovala se mnoha mystickými zkušenostmi, které byly zaznamenány jejím spirituálem.

Posledním kanonizovaným je sv. Amato Ronconi ze Saludeccia nedaleko Rimini. Z dnešní šestice nových svatých žil v době, která je historicky nejvíce vzdálena od té naší, tedy v letech 1226 – 1302. Vyrůstal jako sirotek v rodině svého bratra, inspiroval se životem sv. Františka z Assisi, stal se členem třetího řádu, založil hospic, věnoval se chudým a pocestným. Sám čtyřikrát putoval do Santiaga del Compostela a jednou do Říma.

Papež František se v homilii věnoval dnešní liturgické slavnosti Ježíše Krista Krále a přiblížil tři souvislosti: jak Ježíš svoje království uskutečnil, jak jej uskutečňuje v průběhu dějin a co žádá od nás. Mimo jiné řekl:

Spása nezačíná vyznáním Kristovy královské hodnosti, nýbrž napodobováním skutků milosrdenství, jimiž On své království uskutečnil. Kdo je prokazuje, dokazuje, že přijal Ježíšovu královskou hodnost, protože ve svém srdci udělal místo Boží lásce. Na sklonku života budeme souzeni podle lásky, podle blízkosti a něhy projevené bratřím. Na tom závisí, zda vstoupíme či nikoliv do Božího království, tedy naše zařazení na jednu či druhou stranu. Ježíš nám svým vítězstvím otevřel svoje království, ale závisí na každém z nás, zda vstoupíme, počínaje tímto životem. Království začíná teď, když se konkrétně stáváme bližním bratrovi, který prosí o chléb, oděv, přijetí a solidaritu, katechezi. A pokud budeme onoho bratra a sestru opravdu milovat, budeme podníceni dělit se s ním či s ní o to nejdražší, co máme, tedy Ježíše a jeho evangelium.

PLNÉ ZNĚNÍ homilie papeže Františka je ZDE

Pravidelnou polední mariánskou modlitbu Anděl Páně papež jako obvykle při těchto liturgických příležitostech nepronášel z okna apoštolského paláce, nýbrž přímo na Svatopetrském náměstí hned po skončení mše svaté a obrátil se především k věřícím, kteří připutovali na kanonizaci, v krátké promluvě.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.