Papež: Obchod s lidmi a s dětmi je realitou stejně hroznou jako terorismus

26.11.2014 

Během zpátečního letu ze Štrasburku do Říma se papež František setkal s novináři, kteří jej doprovázeli na návštěvě v Evropském parlamentu a na Radě Evropy, a zodpověděl jejich otázky.

Tisková konference se nesla v odlehčené atmosféře, kterou vyvolala hned první otázka redaktora francouzské televize, který s odkazem na papežovu výzvu europoslancům, aby bránili lid před nadnárodními mocnostmi, vznesl poněkud provokativní dotaz, zda je možné po této výzvě označovat papeže za sociálního demokrata. A František s úsměvem odpověděl:

Milý drahý, to je redukcionismus! Cítím se jako součást nějaké sbírky hmyzu… (smích) Toto je sociální-demokrat… Ne, řekl bych, že ne. Nevím, jestli je papež sociálnědemokratický či nikoli… Neodvažuji se připočíst k jedné či druhé straně. Troufám si však říci, že to, co jsem prohlásil, vychází z evangelia. Je to poselství evangelia, které tvoří sociální učení církve. V této konkrétní věci i v ostatních – sociálních či politických – věcech, které jsem řekl, jsem se nijak nevzdálil od sociálního učení církve, které vychází z evangelia, z křesťanské tradice. Identita lidu a národů je přece evangelní hodnota. V tomto smyslu o ní mluvím. Ale rozesmál jste mne. Děkuji.

Další novinář z francouzského deníku Le Figaro poukázal na zklamání lidí, kteří neměli možnost potkat se ve Štrasburku s papežem a vidět jej v místní katedrále, která letos oslavila své milénium. Zajímalo jej, zda je v plánu návštěva Francie.

Ne, zatím v plánu není, ale určitě je třeba se vydat do Paříže. Pozvání přišlo také z Lurd. Přál jsem si navštívit nějaké město, kam dosud žádný papež nezavítal, abych se setkal s tamějšími obyvateli, ale konkrétní plán nevznikl. V souvislosti se Štrasburkem se myslelo i na to, ale návštěva katedrály by znamenala již návštěvu Francie a to by byl problém.

Třetí otázku položil novinář italského listu La Stampa a zajímalo jej, zda papež pěstuje zbožnost ve vztahu ke sv. Josefovi, a zaujal jej také pojem transverzálnosti, tedy schopnosti vést dialog napříč různými politickými, národními či náboženskými příslušnostmi.

Ano. Neustále! Kdykoli jsem něco po svatém Josefovi žádal, dal mi to. - A pokud jde o transverzálnost, je důležitá. Při rozmluvách s mladými politiky ve Vatikánu, kteří mají různou politickou či národní příslušnost, jsem zjistil, že jejich řeč má odlišnou melodii, jež má sklon právě k této transverzálnosti. To je hodnota! Nemají strach vyjít ze své vlastní příslušnosti, aniž by ji popřeli. Vycházejí, aby vedli dialog. A jsou odvážní. Myslím, že to je třeba napodobovat. A stejně tak mezigenerační dialog. Toto vyjití ze sebe na setkání s lidmi odlišné příslušnosti a vedení dialogu s nimi, Evropa dnes potřebuje.

V další otázce padla zmínka o mezinárodním terorismu a posledních výhrůžkách takzvaného Islámského státu otroctvím proti Středomořským zemím, Římu i proti samotnému papeži, a jednoho novináře zajímalo, zda papež považuje dialog s těmito extrémisty za možný.

Nikdy nepovažuji nic za ztracené, nikdy. Možná, že dialog vést nelze, ale nikdy nezavírám dveře. Je to těžké a lze říci, že takřka nemožné, ale dveře zůstávají otevřeny. Použil jste slova výhrůžka. Je pravda, že terorismus je realita, která vyhrožuje.. Otroctví je však realita, která je součástí dnešního sociálního kontextu a to již dlouho! Otrocká práce, obchod s lidmi, obchod s dětmi… to je drama! Nezavírejme před tím oči! Otroctví a vykořisťování lidí je dnes realitou spíše než výhrůžky teroristů.. A je tady také další výhrůžka a tou je státní terorismus. Když se věci komplikují, každý stát se cítí být oprávněn masakrovat teroristy a spolu s nimi jsou zabíjeni také mnozí neviní. A to je anarchie na vysoké úrovni, která je velmi nebezpečná. S terorismem je třeba bojovat, ale opakuji, co jsem řekl během předešlé cesty: když je třeba zastavit nespravedlivého útočníka, je třeba tak učinit v mezinárodním konsensu.

Jako poslední se papeže ptala italská novinářka Carolina Pigozziová, která mu položila záludnou otázku, zda se při svých cestách papež ve svém srdci cítí být Petrovým nástupcem nebo biskupem Říma anebo biskupem z Buenos Aires…

Carolina je velice bystrá… Nevím, opravdu nevím. (váhavě) Cestuji však myslím se všemi třemi pocity. Nikdy jsem si však tuto otázku nepoložil. Chcete mne trochu donutit přemýšlet, že?“… Ano, opravdu!... Paměť je buenosaireského arcibiskupa, ale ten už není. Nyní jsem biskupem Říma a Petrovým nástupcem a myslím, že cestuji s touto pamětí a s touto realitou, s tím vším. V této chvíli mi dělá starosti Evropa. Je správné pomoci jí, aby šla vpřed a to jako římský biskup a Petrův nástupce. Jsem přece Říman.

„Děkuji vám za vaši práci,“ dodal ještě papež František na závěr včerejší krátké tiskové konference na palubě letadla cestou ze Štrasburku do Říma: „A nezapomeňte se za mne modlit. Děkuji.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.