Pouť do Turecka

3.12.2014 

Katecheze papeže Františka, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Dnes se s vámi chci podělit o pár věcí týkajících se mojí pouti do Turecka, která se konala od minulého pátku do neděle. Stejně jako jsem vybízel k modlitbě za přípravu a průběh cesty, vybízím nyní k díkůvzdání Pánu za její realizaci, aby přinesla plody dialogu ve vztazích s našimi pravoslavnými bratry a s muslimy, jakož i na cestě k míru mezi národy. V první řadě cítím povinnost vyjádřit svoji vděčnost prezidentovi Turecké republiky, premiérovi, předsedovi vládního úřadu pro náboženské záležitosti a dalším představitelům, kteří mne velice laskavě přijali a zaručili zdárný průběh cesty. To vyžaduje práci, kterou za tímto účelem ochotně vynaložili. Bratrsky děkuji biskupům katolické církve v Turecku, vynikajícímu předsedovi biskupské konference, a děkuji katolickým komunitám za práci, kterou odvedli. Rovněž děkuji ekumenickému patriarchovi, Jeho Svatosti Bartoloměji I. za srdečné přijetí. Bl. Pavel VI. a sv. Jan Pavel II., kteří Turecko navštívili, a sv. Jan XXIII., který byl papežským delegátem v této zemi, chránili shůry moji pouť, která se konala osm let po návštěvě mého předchůdce Benedikta XVI. Tato země je drahá každému křesťanovi, zvláště proto, že se zde narodil apoštol Pavel, konalo se zde prvních sedm ekumenických koncilů a nachází se tam, nedaleko Efesu, „Mariin dům“. Tradice nám praví, že tam po seslání Ducha svatého žila Matka Boží.

První den apoštolské cesty jsem pozdravil představitele země, která je většinově muslimská, ale jejíž Ústava zaručuje laicitu státu. A s jejími představiteli jsme mluvili o násilí. Právě zapomnění Boha a nikoli Jeho oslavování způsobuje násilí. Proto jsem poukázal na důležitost společného úsilí křesťanů a muslimů o solidaritu, pokoj a spravedlnost a zdůraznil jsem, že každý stát má zajišťovat občanům a náboženským komunitám reálnou svobodu kultu.

Dnes, těsně před tím než jsem šel pozdravit nemocné, setkal jsem se s jednou skupinou křesťanů a muslimů, jejichž setkání organizovala Papežská rada pro mezináboženský dialog pod vedením kardinála Taurana. Také oni vyjádřili svoje přání pokračovat v bratrském dialogu mezi katolíky či křesťany a muslimy.

Druhý den své cesty jsem navštívil některá symbolická místa různých náboženských vyznání působících v Turecku. V srdci jsem se přitom obracel k Pánu, Bohu nebe i země, milosrdnému Otci celého lidstva. Těžištěm dne byla eucharistie, kterou jsem prožil spolu se všemi pastýři a věřícími různých katolických ritů působících v Turecku. Přítomen byl také ekumenický patriarcha, patriarchální arménský apoštolský vikář, syrský pravoslavný metropolita a zástupci protestantů. Společně jsme prosili Ducha svatého, Toho který působí jednotu církve, jednotu ve víře, jednotu v lásce a jednotu vnitřní soudržnosti. Boží lid v bohatství svých tradic a artikulací je povolán nechat se vést Duchem svatým v ustavičném postoji otevřenosti, chápavosti a poslušnosti. Na naší cestě ekumenického dialogu a také naší jednoty - naší katolické církve - je Duch svatý Tím, který všechno vytváří. Na nás je, abychom Jej nechali působit, přijímali Jej a následovali Jeho vnuknutí.

Třetí a poslední den, svátek svatého apoštola Ondřeje, byl ideálním kontextem pro upevnění bratrských vztahů mezi biskupem Říma, Petrovým nástupcem, a ekumenickým patriarchou Konstantinopole, nástupcem Ondřeje, Petrova bratra, který tuto církev založil. Spolu s Jeho Svatostí Bartolomějem I. jsme obnovili vzájemný závazek ubírat se cestou obnovení plného společenství mezi katolíky a pravoslavnými. Oba jsme podepsali společné Prohlášení jako další etapu této cesty. Obzvláště významnou byla skutečnost, že se tento akt uskutečnil po skončení slavnostní liturgie ze svátku svatého Ondřeje, které jsem se s velkou radostí účastnil a po níž udělili požehnání konstantinopolský patriarcha i římský biskup. Modlitba je vskutku základem každého plodného ekumenického dialogu pod vedením Ducha svatého, který - jak jsem řekl – jednotu vytváří.

Poslední setkání, které bylo krásné i bolestné zároveň, se uskutečnilo se skupinou mladých uprchlíků, které hostí tamější salesiáni. Pro mne bylo velmi důležité setkat se s uprchlíky z válečných oblastí Blízkého východu jednak proto, abych jim vyjádřil blízkost svou i celé církve, jednak, abych zdůraznil hodnotu pohostinnosti, ke které Turecko významně přispívá. Ještě jednou děkuji Turecku za přijetí tolika uprchlíků a ze srdce děkuji salesiánům z Istanbulu. Tito salesiáni, kteří se věnují uprchlíkům, jsou výborní! Setkal jsem se také s dalšími německými kněžími a jedním jezuitou, kteří se věnují uprchlíkům, ale ona salesiánská oratoř pro uprchlíky je opravdu krásná a skrytá práce. Velmi děkuji všem, kdo pracují s uprchlíky. A modleme se za všechny uprchlíky a utečence a za to, aby byly odstraněny příčiny tohoto bolestného stavu.

Drazí bratři a sestry, všemohoucí a milosrdný Bůh ať nadále chrání turecký lid, jeho vládce i představitele různých náboženství. Kéž mohou společně vytvářet pokojnou budoucnost, aby Turecko bylo místem mírumilovného soužití mezi různými náboženskými vyznáními a kulturami. Modleme se, aby na přímluvu Panny Marie, Duch svatý umožnil přinést plody z této apoštolské cesty a obdařil církev misionářskou horlivostí, aby bylo všem národům v úctě a v bratrském dialogu hlásáno, že Pán Ježíš je pravda, pokoj a láska. Jedině On je Pán.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.