Synoda podle Františka

10.12.2014 

Katecheze Petrova nástupce na gen. audienci, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den.

Uzavřeli jsme cyklus katechezí o církvi. Děkujme Pánu, že nám tuto cestu umožnil a odkryl nám krásu i zodpovědnost, která vyplývá z příslušnosti k církvi a z našeho společného bytí církví.
Nyní zahájíme novou etapu, nový cyklus. Tématem bude rodina. Vstupujeme tak do mezidobí mezi dvěma synodními shromážděními, věnovanými této natolik důležité realitě. Avšak ještě předtím, než budeme procházet různé aspekty rodinného života, bych dnes rád vyšel právě z říjnové synody, jejímž tématem byla „Rodina jako pastorační výzva v kontextu nové evangelizace“. Je důležité připomenout, jak synoda probíhala a k čemu dospěla.

Během synody odvedly sdělovací prostředky svou práci. Reagovaly na mnohá očekávání a věnovaly dění velkou pozornost. Děkujeme jim za vydatnost, s jakou to činily, za nesmírné množství zpráv! Umožňovalo to tiskové středisko Svatého stolce, které organizovalo každodenní brífink. Sdělovací prostředky nicméně na synodu pohlížely poněkud ve stylu sportovních či politických reportáží. Často se mluvilo o dvou mužstvech, zastáncích a odpůrcích, zpátečnících a pokrokářích. Chtěl bych dnes proto krátce vyprávět o tom, jaká synoda byla.
Především jsem synodní otce požádal, aby upřímně a odvážně hovořili a pokorně naslouchali, aby se nebáli vyslovil vše, co mají na srdci. Na synodě neexistovala předchozí cenzura. Každý mohl, ba spíše musel říci, co měl na srdci, co si upřímně myslel. Ale, otče, namítnete, to vyvolá diskusi! To je pravda. Víme ale, jak diskutovali apoštolové. Dlouze se tak a onak rokovalo, stojí v textu. Apoštolové na sebe také křičeli, opravdu! Hledali totiž Boží vůli v otázce pohanů a jejich přijímání do církve či nikoliv. Vyskytlo se tu něco nového. Vždy, když se hledá Boží vůle v synodním shromáždění, existují různé zorné úhly a debatuje se, což není nic špatného! Pokud se to ovšem dělá v pokoře a v duchu služby bratrskému shromáždění. Špatná by byla předchozí cenzura. Tu odmítáme, protože každý má vyslovit, co si myslí. Po úvodním vystoupení kardinála Erdöho nastal první a zásadní okamžik, kdy všichni otcové mohli promluvit a všichni naslouchali. Tento postoj naslouchání, který otcové zaujali, byl následováníhodný. Nastala chvíle naprosté svobody, v níž každý předložil své myšlenky v důvěře a s odhodláním (parrésia). Základem těchto promluv bylo Instrumentum laboris, plod předcházejících porad v rámci celé církve. Na tomto místě tedy musíme poděkovat sekretariátu synody za obrovskou práci, kterou vynaložil jak před synodou, tak v jejím průběhu. Pracovali skutečně výborně.
Žádné z vystoupení, skutečně žádné, nezpochybnilo základní pravdy o svátosti manželství: jednotu, nerozlučitelnost, věrnost a otevřenost životu (srov. Gaudium et spes, 48; Kodex kanonického práva, 1055-1056). Toto nebylo dotčeno.
Po shromáždění všech těchto promluv se dospělo k druhému momentu, tedy předběžnému textu, nazvanému zpráva po diskusi. Také tuto zprávu přednesl kard. Erdö. Členila se do tří bodů – naslouchání kontextu a výzvám rodin, pohled upřený na Krista a evangelium rodiny, konfrontace s pastoračními perspektivami.

Nad tímto prvním shrnujícím návrhem se diskutovalo ve skupinách, což byl třetí moment. Skupiny se dělily podle jazykové příslušnosti na italské, anglické, španělské a francouzské. Je to tak lepší pro dobré sdílení. Každá skupina v závěru své práce představila svůj referát. Všechny tyto skupinové zprávy byly ihned zveřejněny, aby vše bylo transparentní a bylo známo, co se děje.

V tomto bodě – tedy čtvrtém momentu – komise prověřila všechny podněty jazykových skupin a byla vypracována závěrečná zpráva. Ta zachovala předchozí schéma – naslouchání realitě, pohled na evangelium a pastorační úsilí – avšak snažila se zanést výsledky z diskusních skupin. Jako vždy bylo také schváleno závěrečné poselství synody, které je v porovnání se závěrečnou zprávou kratší a přístupnější.

Takový tedy byl průběh synodního shromáždění. Někteří z vás se mohou zeptat: Hádali se synodní otcové? No, nevím, jestli se hádali, ale mluvili hodně nahlas, skutečně. V tom je ovšem svoboda, právě toto je svoboda v církvi. Vše se dělo cum Petro et sub Petro, tedy za papežovy přítomnosti, která všem zaručuje svobodu, důvěru a pravost víry. Ve své promluvě jsem nakonec synteticky vyložil, co jsme na synodě zakoušeli.

Oficiální dokumenty, které ze synody vzešly, jsou tudíž tři: závěrečné poselství, závěrečná zpráva a závěrečná papežova promluva. Nic jiného není.
Závěrečná zpráva, která byla cílovým bodem veškeré reflexe, od diecézí až do nynějšího okamžiku, byla včera zveřejněna. Bude zaslána biskupským konferencím, které o ní budou diskutovat v přípravě na příští řádné synodní shromáždění v říjnu 2015. Zpráva už byla publikována dříve, ale včera byla doplněna o dotazník, který je adresován biskupským konferencím, aby tak tvořila lineamenta příštího synodu.

Musíme si uvědomit, že synoda není parlament, že na ni nepřicházejí zástupci z té či oné církve. To synoda skutečně není. Přijíždějí sice církevní představitelé, ale synodní struktura není parlamentní, nýbrž se od ní naprosto liší. Synoda je chráněný prostor, aby mohl jednat Duch svatý. Nenastaly tu střety mezi frakcemi, jak je to běžné a přípustné v parlamentu. Biskupové zde porovnávali své názory, ke kterým dospěli po dlouhé přípravné práci. Tato názorová výměna nyní bude nadále pokračovat další prací k dobru rodin, církve a společnosti. Je to proces a normální synodní vývoj. Závěrečná zpráva se nyní navrací do místních církví a tyto církve pokračují v modlitbě, reflexi a bratrské diskusi s cílem připravit příští shromáždění. To je biskupská synoda, kterou svěřujeme do ochrany naší Matky, Panny Marie. Kéž nám pomáhá následovat Boží vůli a podstupovat taková pastorační rozhodnutí, která by více a lépe pomáhala rodině. Prosím vás, abyste tento synodní průběh doprovázeli modlitbou až do příští synody. Ať nás Pán osvítí a dá uzrát tomu, co jako synoda máme říci všem církvím. Je důležité, abyste se za to modlili. Děkuji.

Přeložila Jana Gruberová

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.