„Čím více ran, tím více síly“, říká kustód Svaté země o blízkovýchodních křesťanech

3.1.2015 

„Máme za sebou dramatický a převratný rok“, říká pro italský list Famiglia Cristiana (30.12.2014) kustod Svaté země. Otec Pierbattista Pizzaballa je přesvědčen, že rok 2014 byl zlomovým okamžikem, po kterém už nic nebude jako dříve. „Vznik kalifátu zamíchal karty a změnil pravidla hry“, vysvětluje. „Islámský stát se podepsal na obrovské transformaci vztahů mezi muslimy navzájem a také mezi muslimy a křesťany. Je nutné si dávat velký pozor při analýzách, abychom se vyhnuli zjednodušení a ztrátě paměti. Jde tu především o válku mezi muslimy, tedy sunnity a šíity, a jejich příslušnými mezinárodními a náboženskými podpůrci. Křesťané nejsou prvotním cílem teroru, který se z kalifátu šíří. Jako řada ostatních lidí se křesťané stali objektem strašlivé války, která má také různé vazby na Západ a jeho rozličné zájmy“.

Novinkou je rovněž odsouzení tzv. Islámského státu z muslimské strany, tvrdí františkánský kustod pro italský týdeník. Prosincové prohlášení káhirské univerzity Al-Azhar, největšího islámského kulturního centra na světě, vůbec nebylo samozřejmostí, dodává. Tato reakce vrchní islámské autority posílila rovněž náboženské menšiny na Blízkém východě. Dnes jsou tu všichni méně bázliví a nesmělí, soudí O. Pizzaballa, počítaje v to i křesťany. „Vede se jim zle, ale jsou silnější. Vyšli ze své negativní ustrašenosti. Pronásledování je povzbudilo k odvaze“. A to rovněž díky přístupu papeže Františka, podotýká dále italský františkán. „Papež nemluví o civilizačním střetu, což by vlastně události ospravedlňovalo, ale naléhá na dialog, pohled do očí, ať už na druhé straně stojí kdokoliv, včetně Islámského státu. Papežův styl naznačuje cestu k možnému řešení konfliktu.“

Kustod Svaté země nicméně předvídá ještě dlouhé období nestability a napětí. Na druhé straně však doufá v reakci, která by vznikla mezi samotnými blízkovýchodními národy, a to zejména rozhodným odmítnutím jedovaté směsice víry, politiky a národnosti, která ničí jejich země, či to, co z nich ještě zůstalo. Složitou blízkovýchodní situaci nevyřeší ani mezinárodní společenství, které vystupuje jako stále méně zřetelný subjekt, ani mezinárodní organizace v čele s OSN, které na Blízkém východě prokazují spíše svou neschopnost. O. Pizzabala naopak spatřuje pozitivní signály v činnosti malých skupin, složených z „tvrdohlavých a paličatých lidí, kteří pokračují v diskusích, konfrontaci a dialogu v mnoha zemích, včetně Izraele a Palestiny“. Oceňuje jejich debatu o občanství, které předchází každé jiné příslušnosti, a sní o tom, že se všechny tyto aktivity budou moci zkoordinovat v rámci nadnárodní sítě. „Doufejme, že řada takovýchto nepatrných činností v budoucnosti povede k perspektivě, která bude méně mlhavá než ta současná. Blízký východ musí nalézt řešení sám pro sebe“, uzavírá kustod Svaté země pro italský časopis Famiglia Cristiana.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.