Rádio Vaticana

Ježíšovým křtem se protrhla nebesa

11.1.2015

Promluva papeže Františka před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnes máme svátek Křtu Páně, kterým se končí vánoční doba. Evangelium popisuje události na břehu řeky Jordán. Když Jan Křtitel uděluje Ježíšovi křest, nebe se otevírá: „Hned jak vystupoval z vody - říká svatý Marek – spatřil, že se nebe rozevřelo“ (1,10). V mysli se vybavuje dramatická prosba proroka Izaiáše: „Kéž bys protrhl nebe a sestoupil“ (Iz 63,19). Tato prosba byla vyslyšena v Ježíšově křtu. Skončilo tak období „zavřeného nebe“, které indikuje oddělení Boha a člověka v důsledku hříchu. Hřích nás vzdaluje od Boha a přerušuje spojení mezi nebem a zemí, určuje tak naši bídu a ztroskotání našeho života. Otevřená nebesa ukazují, že Bůh daroval svoji milost, aby země vydala svou úrodu (srov. Žl 85,13). Země se tak stala příbytkem Boha mezi lidmi a každý z nás má možnost setkat se s Božím Synem, zakusit veškerou Jeho lásku a nekonečné milosrdenství. Můžeme Jej reálně potkat ve svátostech, zejména v eucharistii. Můžeme Jej rozpoznat ve tváři svých bratří, zvláště chudých, nemocných, vězněných, uprchlících: oni jsou živým tělem trpícího Krista a viditelným obrazem neviditelného Boha.

Ježíšovým křtem se nejenom protrhla nebesa, ale opět promlouvá Bůh a dává zaznít svému hlasu: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení“ (Mk 1,11). Otcův hlas pronáší tajemství, které se skrývá v Člověku, jehož pokřtil Předchůdce.

Sestoupení Ducha svatého v podobě holubice pak umožňuje Kristu, Zasvěcenému Páně, zahájit svoje poslání, které je naší spásou. Duch svatý je v našich modlitbách velice zapomínán. Často se modlíme k Ježíši, modlíme se k Otci, zvláště modlitbou Otčenáš, ale už ne tak často k Duchu svatému. Je to pravda? Bývá zapomínán. A potřebujeme prosit o Jeho pomoc, Jeho sílu, Jeho inspiraci. Duch svatý, který cele prostoupil Ježíšův život a Ježíšovu službu, je tímtéž Duchem, který dnes vede křesťanskou existenci, existenci muže a ženy, kteří si říkají křesťané a chtějí jimi být. Postavit křesťanský život a poslání obdržené mocí křtu pod vliv Ducha svatého, znamená znovu objevit apoštolskou odvahu nezbytnou k překonání snadných světských ústupků. Křesťan i komunita, kteří jsou „hluší“ ke hlasu Ducha svatého, jenž vybízí nést evangelium až do nejzazších končin země a společnosti, stávají se také „němým“ křesťanem a „němou“ komunitou, nemluví a neevangelizují.

Nezapomínejte se často modlit k Duchu svatému, aby nám pomáhal, dával sílu, inspiraci a umožňoval postupovat vpřed.
Maria, Matka Boží a Matka církve, ať provází všechny pokřtěné, pomáhá nám růst v lásce k Bohu a sloužit v radosti evangeliu, abychom tak dali plný smysl svému životu.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV