21.1.2015
Katecheze papeže Františka na gen. audienci, aula Pavla VI.
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes se budu věnovat apoštolské cestě na Srí Lanku a Filipíny, kterou jsem vykonal minulý týden. Po návštěvě Koreje před pár měsíci jsem se znovu vydal do Asie, na kontinent, který je bohatý svými kulturními a duchovními tradicemi. Cesta byla především radostným setkáním s církevními společenstvími, která v těchto zemích vydávají svědectví Kristu: utvrdil jsem je ve víře a misijním poslání. V srdci mi zůstane vzpomínka na radostné přijetí, jehož se mi dostalo od zástupů, které byly v některých případech nedozírné a provázely vrcholné momenty této cesty. Kromě toho jsem povzbudil mezináboženský dialog ve službách pokoje, jakož i cestu národů k jednotě a sociálnímu rozvoji, zejména protagonismus rodin a mládeže.
Vrcholným bodem mého pobytu na Srí Lance byla kanonizace velkého misionáře Josefa Vaze. Tento kněz sloužil věřícím svátostmi často potajmu, ale pomáhal bez výjimky všem potřebným každého náboženského vyznání a sociálního postavení. Jeho příklad svatosti a lásky k bližnímu nadále inspiruje církev na Srí Lance v jejím apoštolátu lásky a výchovy. Poukázal jsem na svatého Jasefa Vaze jako na vzor pro všechny křesťany, kteří jsou dnes povoláni předkládat spásonosnou pravdu evangelia v multináboženském kontextu v úctě k druhým, s vytrvalostí a pokorou.
Srí Lanka je země velkých přírodních krás, jejíž lid usiluje o obnovu jednoty po dlouhém a dramatickém občanském konfliktu. Na svém setkání s představiteli vlády jsem zdůraznil význam dialogu, úcty k lidské důstojnosti, snahy o zapojení všech do hledání vhodných řešení za účelem smíření a obecného dobra.
Různá náboženství plní v této souvislosti důležitou roli. Moje setkání s náboženskými představiteli bylo potvrzením dobrých již existujících vztahů mezi různými komunitami. V tomto kontextu jsem chtěl povzbudit v již zahájené spolupráci mezi stoupenci různých náboženských tradic, aby bylo možné uzdravit balzámem odpuštění ty, kteří dosud nesou utrpení posledních let. Téma smíření charakterizovalo také moji návštěvu ve svatyni Naší Paní z Madhu, která je velmi ctěna tamilským i sinhálským obyvatelstvem, a je cílem poutí členů různých náboženských vyznání. Prosili jsme na tomto posvátném místě naši Matku Marii, aby vyprosila všemu lidu Srí Lanky dar jednoty a pokoje.
Ze Srí Lanky jsem se potom vydal na Filipíny, kde se církev chystá oslavit 500. výročí příchodu evangelia. Je to hlavní katolická země Asie a filipínský lid je dobře znám svojí hlubokou vírou, zbožností a nadšením také v diaspoře. Na svém setkání představiteli tohoto národa, jakož i ve chvílích modlitby a během závěrečné mše s obrovskou účastí jsem zdůraznil ustavičnou plodnost evangelia a jeho schopnost inspirovat společnost hodnou člověka, ve které má svoje místo důstojnost každého i touhy filipínského lidu.
Hlavním účelem návštěvy a pohnutkou, kvůli níž jsem se rozhodl jet na Filipíny, spočíval v tom, že jsem chtěl vyjádřit svoji blízkost našim bratřím a sestrám, kteří byli postiženi ničivým tajfunem Jolanda. Vydal jsem do Tacloban, který byl postižen nejvíce, kde jsem vzdal hold víře a schopnosti místního lidu vzchopit se. Nepřízeň počasí v Taclobanu bohužel přinesla další nevinnou oběť, mladou dobrovolnici Kristel, na kterou se pod náporem větru zřítila část konstrukce. Poděkoval jsem všem, kdo ze všech částí světa odpověděli na jejich nouzi velkorysými dodávkami pomoci. Moc Boží lásky zjevené v tajemství kříže se stala zřejmou v duchu solidarity prokázané četnými skutky dobročinné lásky a obětavosti, jimiž se vyznačovaly ony temné dny.
Setkání s rodinami a mládeží v Manile byly vrcholnými momenty návštěvy na Filipínách. Rodiny jsou pro život společnosti podstatné. Je potěšující a nadějné vidět tolik početných rodin, které přijímají děti jako opravdový Boží dar. Ony vědí, že každé dítě je požehnáním. Slyšel jsem, jak někteří tvrdí, že rodiny s mnoha dětmi a četné děti jsou jednou z příčin chudoby. Domnívám se, že je to zjednodušující. Mohu říci a můžeme říci všichni, že hlavní příčinou chudoby je ekonomický systém, který ze svého středu odstranil člověka a místo něho tam umístil bůžka peněz; ekonomický systém, který neustále vylučuje děti, staré, mladé a nezaměstnané… a vytváří skartační kulturu, v níž žijeme. Na skartované lidi jsme si už zvykli. Toto je hlavní důvod chudoby, nikoli početné rodiny. S odkazem na postavu svatého Josefa, který chránil život Svatého Dítěte a je v této zemi tolik uctíván, jsem připomněl, že je zapotřebí chránit rodiny, které čelí různým hrozbám, aby mohly dosvědčovat krásu rodiny v Božím plánu. Rodiny je třeba chránit také před novými ideologickými kolonizacemi, které napadají jejich identitu a poslání.
Velkou radost jsem měl ze setkání s filipínskou mládeží, kde jsem naslouchal jejím nadějím a starostem. Chtěl jsem ji povzbudit v její snaze přispívat k obnově společnosti, zejména službou chudým a ochranou životního prostředí.
Péče o chudé je podstatným prvkem našeho křesťanského života a svědectví, jak jsem během této návštěvy také zdůraznil, a zahrnuje odmítání každé formy korupce, protože korupce okrádá chudé, a vyžaduje kulturu poctivosti.
Děkuji Pánu za tuto pastorační návštěvu na Srí Lance a Filipínách. Prosím Jej, aby těmto dvěma zemím stále žehnal a utvrzoval věrnost křesťanů evangelnímu poselství o našem vykoupení, smíření a společenství s Kristem.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.